Jeden den v Bezince

Je listopadové pondělní ráno. Jurta lesní mateřské školky Bezinky v Palkovicích je zahalena v ranní mlze. Je chladněji, zatím neprší, ačkoli lesním školkám déšť rozhodně nevadí. Je něco před tři čtvrtě na osm a ke školce přijíždí první auto. Vlaďka, jedna z pedagogů, vystupuje z auta se svou tříletou holčičkou. Odemykají školku, připravují vše potřebné pro příchod dětí a ladí se na nový den. O něco málo později přijíždějí další dva pedagogové – Zuzka a Lucie. Rodiče přivážejí své děti v časovém rozmezí 8 – 8.45 h. Školka začíná v čase, který je dětem příjemný.

Před jurtou je velká, dřevěná, z části krytá terasa se dvěma velkými stoly, lavicemi a věšáky. „Zde si děti pověsí svůj batůžek se svačinou, pitím a převlečením. Každý má svůj lesní obrázek,“ říká s úsměvem Vlaďka. Najdete tady obrázky známých zvířátek jako např. veverky či sovy, ale také třeba kapradinu, dubový či lipový lístek, vážku anebo obrázky brouků zlatohlávka, ruměnice a střevlíka. „Uvnitř v jurtě mají děti pytlík s náhradním oblečením a velký pytel se spacákem či dekou pro odpolední odpočinek. Na obou mají samozřejmě svou lesní značku,“ doplňuje Vlaďka.

Pedagogové vítají děti a jejich rodiče s úsměvem: „Ahoj! Dobré ranko! Jak jste se vyspali?“ a děti odpovídají: „Ahoj!“ „Nejsme paní učitelky, jsme tu prostě s dětmi a učíme se od sebe navzájem,“ vysvětluje Zuzka. Děti je oslovují jménem, stejně jako své kamarády. „Jsme tady v rovnosti,“ doplňuje Lucie.

Děvčata se s každým dítětem přivítají a intuitivně nabízejí různé aktivity dle toho, co má dítě ráno chuť dělat. „Většina dětí si hned po příchodu najde svou aktivitu sama, ale některé děti potřebují ráno více času a individuální péče, pozornosti. Sami všichni víme, jak různá bývají naše rána,“ podotýká Vlaďka. Některé děti běží přímo k pískovišti, jiné si půjčují rýče, lopaty a motyky a míří na sopku Sneffels (velký kopec hlíny před jurtou) kopat díru do středu Země. Holčičky se jdou houpat na lanové houpačky a po cestě si zahrají na venkovní hudební nástroj tubulum. Pokud někdo potřebuje být ráno sám, může se schovat do vrbového domečku. Některé děti si chtějí kreslit nebo prohlížet knížky v jurtě, jiné se rozhodnou snídat na terase. Je to velmi individuální.

Picture6

Rozloučení s maminkou bývá pro některé děti náročné, obzvláště nyní na začátku září. „Pojď, vyběhneme na vrchol Sneffels a zamáváme mamince!“ navrhuje Zuzka. Vezme holčičku za ruku a už spolu běží k vlajce na vrcholu sopky. Jiný chlapeček nechce pustit maminku ze školky a drží ji pevně za nohu. Lucie přichází a bere chlapečka do své náruče: „Maminko běž, my to tady zvládneme.“ Maminka odchází a chlapeček srdceryvně pláče. Lucie jej drží pevně ve své náruči a klidným hlasem k němu promlouvá: „Víš, maminka je s tebou srdíčkem stále spojená a ví, že jsi připraven zkoumat svět několik hodin sám za sebe.“ Za chvíli je pláč pryč. „Pokud se během dne vrátí stesk, naše náruč je vždy otevřená a připravená s láskou dítko obejmout a utěšit,“ komentuje událost Zuzka.

Před devátou hodinou probíhá krátká porada pedagogů – sdílejí své postřehy z ranního vítání, odvozují naladění dětí a jejich preference, co, kde, kam vyrazit. „Nemáme konkrétní plán či cíl, který se ten den musí splnit, ač samozřejmě vycházíme z rámcového měsíčního plánu, který samy tvoříme,“ vysvětluje Vlaďka. „Každá z nás má připravenu řadu aktivit a intuitivně vybíráme, co je vhodné uskutečnit vzhledem k náladě a energii dětí, počasí a toho, co příroda právě nabízí. Mnohé se nabídne a vyplyne samo, pokud jsme dostatečně vnímavé a pozorné,“ doplňuje Lucie a ukazuje na právě dozrávající plody na bezinkovém keři.

Je krátce po deváté. „Všechny děti jsou tu a můžeme tedy začít,“ říká Vlaďka a s africkým bubnem djembe jde k motýlovi (velký motýl z kamenů pro harmonizaci pravé a levé hemisféry). Zuzka ji následuje a nese koš s hudebními nástroji. Den v Bezince začíná zpěvem „Velké kolo uděláme, radostně se přivítáme – Ahój!“ Buben je signál pro všechny děti. Ty přicházejí k tzv. rannímu kruhu. Říkanky, tanečky, písničky, rozcvičkové básničky a také téma dne. „Chceme, aby byly při ranním kruhu všechny děti. Nemusí se aktivně zapojit, stačí, když tu budou s námi a budou pozorovat,“ říká Lucie a pak promlouvá k dětem: „Milé děti, dneska nás čeká výprava za zralými plody bezinkového keře. Půjdeme do lesa a budeme sbírat bezinky a také všechno, co nás cvrkne do nosu. Budeme totiž vyrábět vlastní bezinkovou barvu na ohništi a dělat otisky listů, travin, čehokoli, co najdeme v přírodě. Největší siláci mohou z lesa vzít i dřevo na oheň.“ Děti reagují a komentují. „Dříve než vyrazíme, všimly jste si děti, že jsme na motýlovi? Co to znamená?,“ ptá se Lucie. „Někdo má narozeniny!,“ volají děti. Společně pak oslavenci zpívají narozeninovou píseň.

Zuzka následně uzavírá ranní kruh: „Tak děti, teď si můžete jít dohrát své hry, dokončit rozdělanou práci a až uslyšíte buben z terasy, přijďte si sbalit batůžky a vyrazíme do lesa!“ Děti se rozeběhnou po zahradě. Jeden chlapec zakopne, upadne a hodně pláče. Lucie k němu přistoupí, položí mu dlaň na záda a čeká, až sám vstane. „Bolí mě to,“ vzlyká chlapec. Lucie jej bere do své náruče a říká: „Vyplač tu bolest.“ Chlapec je během několika vteřin klidný. Lucie pak s několika dětmi pokračuje k otevřenému ateliéru, kde na pařezu pod střechou stojí velká skleněná lahev. Co v ní může být? Je to insektárium, které si děti založily před několika dny. Do něj dávají čerstvé kopřivy a sledují, zda se už nějaká housenka zakuklila. „Mmm. Zatím nic. To jsem zvědavý, jaký motýl pak vyletí a jestli to bude opravdu babočka,“ říká jeden z chlapců.

IMG_6990

O pár minut později, přibližně v 9.45, už zní buben z terasy a volání: „Výprava do lesa!“ Děti běží ke svým značkám, berou si batůžky a jdou čekat k „lesní brance“. Pedagogové krátce kontrolují oblečení a vybavení dětí a berou také své batohy s lékárničkou, univerzálním dětským oblečením a píšťalkou, která je po cestě a v lese signálem pro děti, proutěný koš, nůžky na bezinky a lano. U branky děti spočítají: „Jsme všichni. Parto, můžeme vyrazit! Čekáme se na potkávacích místech!“ Větší děti tryskem utíkají k prvnímu potkávacímu místu. „Cestou do lesa máme několik míst, na kterých na sebe vždy čekáme. Děti jdou či běží svým tempem, jak jim to vyhovuje,“ říká Vlaďka a pokračuje: „Jeden úsek vede po cestě, naštěstí velmi málo frekventované. Pokud se objeví auto, pískám na tuto píšťalku a děti vědí, že mají jít na kraj cesty, na tu stranu, na které vidí nás „velkáče“.“

Picture14

Výprava vchází do lesa. Les je opravdu nádherný. Velmi staré obrovské duby na jedné straně, mladší buky na druhé. Habry, lípy, v pozadí borový a naproti březový háj. Sluníčko rozpustilo mlhu a sluneční paprsky hladí koruny stromů. Krása! Je přibližně deset hodin a děti mají hlad. Automaticky zamíří ke svému oblíbenému stromu, z batůžku si vyndají podložku, usednou a svačí. Celé dopoledne pak tráví děti v lese. Pedagogové nabízejí podněty, jak trávit v lese čas. Jedna skupina jde s Lucií sbírat bezinky a obdivovat krásy přírody. Děti, které mají rády lanové hry a houpačky, doslova řádí na lanových překážkách, které připravila Vlaďka. Děti, které chtějí prozkoumat nedaleký potok, odcházejí se Zuzkou. Některé děti se dají do sběru dřeva na oheň, malé holčičky chodí s košíčkem a sbírají přírodniny na otisky. Dva chlapečci si hrají ve svém domečku, který si postavili z větví. Jednou je to jejich raketa, jednou ponorka, jindy nákladní auto… Holčičky si hrají v lese na princezny. Chlapeček samotář kope do lesní hlíny klackem, který připomíná motyku. Jiný chlapec našel starý vykotlaný pařez a něco u něj staví. „Každý si najde či vytvoří činnost, která mu vyhovuje. Les jich nabízí nepřeberné množství. Během dopoledne si děti často vymění stanoviště a zkusí si tak rozmanité aktivity,“ říká Lucie. Do lesa chodí děti i v deštivých dnech. „Mají skvělé vybavení do deště, takže vlhko a mokro dětem rozhodně nevadí, spíše naopak,“ směje se Vlaďka a vzpomíná, jak v tyto dny děti rády skáčou v obří kaluži, brodí se v potoce a „loví v něm ryby“, vyrábějí lodičky či se snaží přejít lanovou lávku přes rozvodněný potok. „Les ve všech svých proměnách – v proměnách počasí, ročních období… Je to nekonečná inspirace,“ doplňuje Vlaďka.

Picture7

Jeden ze stromů – mladý habr, je krásně pomalovaný barevnými křídami. „To je náš narozeninový strom. Děti pod něj dávají pro oslavence dárky, které najdou v lese,“ říká Zuzka. A opravdu, děti v průběhu dopoledne nosí malé dárky – žaludy, větvičky se žlutě zbarvenými dubovými listy, mechy, ptačí pírko.

Kolem poledne se ozve píšťalka – signál pro děti, že je čas vrátit se na „základnu“. Děti se sbíhají a balí si batůžky. Před odchodem z lesa jde oslavenec k narozeninovému stromu a vybere si dárek, který si chce z lesa odnést. Společně pak všichni děkují lesu za jeho dary a loučí se s ním. Hoši siláci a pedagogové si naloží dřevo na oheň a pomalu se všichni vracejí do jurty. Cestou do školky děti opět čekají na známých potkávacích místech.

„Obědváme většinou na terase. Jsme tu dva kuchaři a vaříme přímo v jurtě či venku na ohni. Stravování věnujeme velkou pozornost. Snažíme se, aby děti jedly místní a sezónní potraviny, nejlépe v bio kvalitě. Odebíráme zeleninu z eko farmy a také nám rodiče nosí své přebytky ze zahrádky. Co se týká sezónnosti, teď na podzim mají děti především dýně, cukety, domácí čerstvé jablečné mošty, švestky, jablíčka aj. Děti si zkusily samy krouhat a šlapat zelí, sušily jablíčka,“ říká kuchař Pavel zvaný Drasťa.

Po obědě jdou děti do jurty, rozloží si matrace, vybalí své spacáky k odpolednímu odpočinku. „Děti spát nemusí, ale trváme na tom, aby si lehly a odpočívaly. Je to také součást učení se ohleduplnosti vůči ostatním členům týmu, neboť některé mladší děti ještě spánek potřebují. Pečlivě dětem vybíráme příběhy, které jim čteme, a snažíme se číst poutavě, nejlépe, jak dovedeme,“ říká Lucie.

IMG_7159

Jak vypadá odpoledne? „Po odpočinku dáváme dětem volnost a prostor pro jejich vlastní hry a činnosti. Zůstáváme vždy už na zahradě. Děti to tady mají rády a mohou využít zázemí a zajímavých prvků, které tu jsou – motýl, pískoviště, dva vrbové domečky, sopka Sneffels… V ateliéru mohou tvořit z keramické hlíny či se přidat k tvorbě, kterou aktuálně děláme – např. dnes nám mohou pomoci s přípravou ohně, výrobou bezinkové barvy a tvořit otisky přírodnin. Na terase či v jurtě si děti mohou kreslit či si prohlížet časopisy a knížky, mohou si stavět z dřevěných kostek aj.“ popisuje odpoledne v Bezince Lucie.

IMG_7649

V 15 h mají děti odpolední svačinku a kolem půl čtvrté se už začínají sjíždět první rodiče. Mnozí z nich se zdrží a ještě s dětmi společně využívají prostor v Bezince, hrají si spolu, nebo si rodiče mezi sebou povídají. Bezinka končí svůj den kolem 17. hodiny.

„Každý den je nádherný, je to zázrak – s touto filozofií se snažíme prožít každý den, intuitivně ladit program dne potřebám všech s ohledem na aktuální počasí, pestrost činností i klid a jistotu, kterou děti potřebují,“ uzavírá Lucie.

„A co mi přináší práce v Bezince?“ – na tento dotaz pedagogové odpovídají.

Lucie: „Nyní je Bezinka pro mě hlavně oblast učení, neboť vím, že je možné vytvořit harmonické prostředí, kde všichni bezinkoví vytvoří společný prostor sdílení, kde se bude cítit spokojeně každý jedinec a kde se zdravě vyváží potřeby jednotlivců i celku. Práce v Bezince je pro mne hlavně radost, cesta k porozumění sobě, dětem, celé zemi, cesta spojení se s duší a – jak říkají Indiáni – všechno živé jsou naši bratři a sestry, a proto ctěme vše živé a příroda a láska v našem srdci nám to vrátí stejně.“

Zuzka: „Jsem moc ráda, že vzniklo tak úžasné místo jako je lesní školka Bezinka, kde mohou děti být celý den venku a užívat si přírody v celé její kráse, za každého počasí, a že je o to větší a větší zájem. Vidím v tom velký smysl, protože děti představují budoucnost a chceme-li, aby byl svět mírumilovnější a vědomější, začněme sami u sebe a u svých dětí. Jsem vděčná, že se na tom mohu podílet a k tomuto dílu přiložit nejen ruku, ale především své srdce!“

Vlaďka: „Práce v Bezince mi přináší uvědomění, jak moc jsem zacyklená v zajetých vzorcích chování a řeči. Je to pro mne velká škola pozornosti a bytí v každém okamžiku, aby se ve mě nespustila ta známá písnička „již zkušenějšího a chytřejšího dospěláka“, který je soudcem; rozhodčím ve sporech a má jasno, kdo je viník a kdo oběť; (většinou pesimistickým) věštcem, co se za okamžik stane; plánovačem „volného času“; chodící encyklopedií, která má na všechno odpověď a názor; návodem, jak se to správně dělá aj. Učím se jen tak být s dětmi, pozorovat je, přinášet jen podněty, vytvářet svobodný a bezpečný prostor, podporovaný a chráněný, aby se děti mohly uvolnit, otevřít, poznávat. Je to velká výzva.“

 Vlaďka Nitrová

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Ivana Cviková. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.