Dnes je první Bezinkový den tohoto školního roku

5.9. 2016
Tak nám to dnes v Bezince vypuklo. Lehce jsme posunuli začátek, protože jsme chteli byt perfektne pripraveni. A nekriticky myslim, ze jsme. :-)
Hlavne zase vidim a s radosti sleduju, jak mame uzasne a nadsene pedagogy, coz je z mého pohledu to nejdulezitejsi. O pedagozích jsem mela prilezitost dnes trochu premyslet, když jsem jela autem, a po chodniku sly deti z klasicke skolky ve dvojstupu a vedle nich klopýtala pani učitelka na 15 cm podpadcich a chvili pote, když se jdu podivat k nam, tak pedagožky s dětmi zrovna lezou do kompostu pozorovat slimáky. :-) Trochu jiné světy. Každý at si vybere, který mu je blizky.
Také je dnešní den prvním dnem našeho dalšího vývoje a rozvoje Bezinky. Skoláci již nejsou v areálu v Palkovicích, ale našli jsme pro ně úžasné zázemí na Ostravici. Je to chata Ostrá, dokonale pripraveny dům, vcetne moznosti prespavani (coz hned první den vyuzije 10 deti), v nadhernem miste ,s dokonalými vyhledy (viz foto) a hromadou moznosti. http://www.chata-ostra.cz/.
Díky všem lidem a okolnostem, kteří nás k chatě dostali, díky za velmi vstřícného majitele.
Tak ať máme hezký školní rok!
Iv.img_1441

PF 2016

Děkujeme všem, kdo jste se v tomto roce podíleli či jste si užili Bezinku, bylo to skvělé. Ať je nám spolu dobře i v roce 2016.

Bezinka PF 2016

Zamyšlení nad dnem tatínků

Zamyšlení nad dnem tatínků

Když jsem na konci října přijela z dalšího prožitkového pobytu s intuitivní pedagogikou, uvědomila jsem si, že mnoho věcí v životě souvisí s nedostatkem mužů ve školství, které se pak projevuje úplně ve všem. Muži a ženy, to je asi půl na půl ve společnosti, tedy rovnováha a ta je nezbytná i v místech, kde chceme, aby vyrůstaly děti, aby se učily o životě, jak ho opravdu prožít, ne jen v radosti, někdy i smutku, ale opravdu prožít v celé kvalitě, kterou nám nabízí. Děti v rovnováze s ženským i mužským principem, tedy samy se sebou a takto mohou tvořit svůj život.

Tím, jak trávím mnoho času se školáky a je stejně holek, jako kluků, vnímám, že muži přemýšlí opravdu jinak a také přichází na věci a souvislosti jinými cestami. Zatím jsou děti obecně příliš mnoho času s ženami, ty dělají vše nejlépe jak umí a předávají také to nejlepší ze sebe, ale kluci/muži potřebují k růstu mužství muže, který jim bude předávat různé dovednosti přepestré šíře (proto je fajn společenství), aby mohli najít to své. Holčičky se zase potřebují potkávat s různými muži, aby se pak mužů nebály a uměly s nimi hovořit. A když člověk dělá to, co opravdu v životě dělat chce, pak je šťastný a o to by přeci při vzdělání mělo jít. Proto pro všechny, kdo se zůčastní dne otců, díky, že ukážete kus sebe dětem, ať je to cokoliv. Mohu-li doporučit, jen s nimi buďte, dovolte jim, aby vám děti ukázaly jejich oblíbená místa, naučily oblíbené hry, jen jim třeba nabídněte něco, co na tom místě napadlo dělat vás a užijte si to, zkuste se vcítit do té bytosti, kterou milujete nade vše a dopřejte to i sobě. Nás, ženy, prostě některé činnosti nenapadají, protože je neděláme a vy jo, takže užijte si dokonalý požitek z toho, jak úžasní jste pro svoje děti, pro všechny děti a to nejdůležitější, sami pro sebe, když se jen tak radujete a jste, s radostí tvoříte. Chceme dětem předat, že je život břímě nebo příjemný výlet?

Já jsem pro výlet a toto vše se bude dít na začátku prosince v bezince:)
Děkuji Vám, muži, že jste si dokázali najít čas doplnit Bezinku o Vás, vždyť je to společné dílo:)

Vyděláváte peníze, aby mohly takto vaše děti žít, můžete nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak vlastně žijou, co dělají a tím pádem lépe nacházet témata ke společné řeči. Proto to pořádáme!

S láskou

Lucie Cz.

To je Patrik, náš pedagog. :-)

Patrik

 

Bezinka tady a teď očima koordinátorky 25.9.2015

Jsem veterinární lékař, což se možná zdá v souvislosti s provozováním lesní mateřské školy a školky šílené, ale čím dál více to vnímám jako výhodu. Protože to, co tvoříme, vychází z našich dětí, rodičovství a našich životů, ne z pedagogických pouček.

Co mě vlastně dovedlo k myšlence a realizaci lesní mateřské školky Bezinky v Palkovicích? V Brně, kde jsme původně bydleli, navštěvoval náš syn jeden rok klasickou státní školku. A tam jsme také objevili koncept lesní mateřské školky. A zažívali jsme dva protipóly předškolní výchovy – celodenní pobyt venku v přírodě a max. 1 hod pobyt venku v případě příznivého počasí na dětském hřišti, respektující a direktivní přístup, kolektiv 15 a 30 dětí, zájem a nezájem pedagogů, environmentální výchovu v přírodě a environmentální výchovu na obrázku, přežívání syna v klasické a život v lesní, rodič jako nepřítel, rodič jako vítaný přítel. A velmi brzy jsme vliv lesní školky viděli i na nás samotných, rodičích a zjistili jsme, že to je koncept blízký našemu životnímu stylu. Pak jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Palkovic. A kdo jednou zažije lesní školku, nechce jinak. A začali jsme hledat v okolí, ale žádnou jsme nenašli. Vzhledem k mým podnikatelským (OSVČ) a marketingovým (10 let ve farmaceutickém byznyse) zkušenostem, zkušenostem s provozem lesní školky v Brně a ideálnímu vlastnímu pozemku jsme se rozhodli (já s podporou svého muže), že založíme lesní mateřskou školku právě v Palkovicích. Chtěla jsem to, co zažily naše děti, resp. my rodiče v lesní školce v Brně, umožnit i dětem a jejich podobně smýšlejícím rodičům v tomto regionu.

Záhy po našem rozhodnutí jsme získali pro náš projekt hlavní pedagožku – Lucii Czernou, která konceptem lesní školky žije v běžném životě, což považuji za stěžejní.

Od rozhodnutí k otevření uplynul rok a půl. To považuji za druhý klíčový bod, vše jsme měli čas si důkladně promyslet a ujasnit a před rodiče jsme předstupovaly s jasným konceptem a odpověďmi na všechny dotazy.

Příprava se skládala ze dvou částí, vybudování zázemí a vyladění koncepce. Pozemek bylo potřeba oplotit, zahradnicky upravit a vybudovat zde zázemí. Naše lesní klub vznikl na zelené louce, proto jsme měli tu výhodu si naplánovat takové zázemí, jaké nám bude plně vyhovovat. Na začátku úvah byly chatky, maringotky, unimobuňky… Pak jsme ale navštívili jurtu … Původně přenosné obydlí mongolských pastevců se dokonale hodí pro účely lesní školky. Majitel Dílny pod kopcem, která nám jurtu postavila říká: “Jurta je však především krásná a pobývat v ní je povznášející.“ A má velkou pravdu. K tomu je celý koncept jurty i zahrady v souladu s feng-shui, za což vděčíme Peterovi Fridrichovi z FengShuiForLife.

Úvodní investice dosáhla 1 mil korun. Skoro ¾ částky byla uhrazena z  Operačního fondu životního prostředí. Za to jsme velmi vděčni, ale na druhou stranu to byla jedna z mých několika málo nepříjemných věcí v průběhu a závěr pro mě z toho je, že cestou grantů se určitě již vydávat nechci. Zbytek peněz byly sponzorské dary (významný od firmy Novogear Technologies) a půjčka ze soukromých zdrojů. Rok po otevření jsme se rozhodli postavit druhou jurtu, na kterou se naší pedagožce Vlaďce Nitrové podařilo sehnat bezúročnou půjčku soukromého investora, kterou bychom chtěli splatit do 3 let.

Ještě doplním, co bylo v průběhu budování pro mě nepříjemné a pak už jen pozitivně. Jak jsem napsala, první věcí byla celá záležitost kolem grantu. Druhou je komunikace s úřady, které se s lesní školkou, jurtou apod. setkávají poprvé a neví. A tak raději sáhnou po přísnějších podmínkách, další dokumentaci atd. Ale věřím v dobrý konec. A poslední těžkou a vyčerpávající záležitostí pro mě, jako pro ženu, byla a je realizace materiálních věcí a komunikace s řemeslníky. Nejsem stavař, tesař, elektrikář, vodař a řešení těchto záležitostí bylo opravdu vyčerpávající.

Zatímco jsme budovali zázemí, na podzim 2013, cca půl roku před otevřením jsme začaly s propagací. Velmi důležitou roli sehrály webové stránky a založení facebookové skupiny. Zde bych chtěla zmínit Patrika Illyho a Markétu Ubíkovou, kteří nám pomohli vybudovat skvělý web a naučili mě proč a jak na facebook, kde nyní máme cca 750 sledujících, což na lokální aktivitu tohoto charakteru považuji za slušné. FB a web nám skvěle posloužil k sebeprezentaci a propagaci. Naopak, co vůbec nefungovalo, byla tištěná reklama. Velmi důležitá bylo naše přednášková tour po mateřských centrech, kde jsme s Lucií připravené předstoupily před potenciální zájemce.

Ještě něco málo zmíním k legislativní podstatě Bezinky. Lesní klub Bezinka ke provozován spolkem Otevřený rodič o.s., kde jsem já předsedou. Spolek svou podstatou je neziskovou záležitostí. Ale od počátku jsem k němu přistupovala jako k firmě. Někde někdo řekl, že to, co nevydělává peníze, tak tady asi nemá být, což je i můj názor. Tzn. jedním z cílů celého projektu je finanční udržitelnost. Tzn. všichni lidé pracující pro spolek budou od počátku adekvátně a dobře finančně ohodnoceni, spolek si vydělá na svůj provoz, splátky a vytvoří finanční rezervu např. na opravy, obnovu vybavení, rozvoj atd. To se podařilo do 3 měsíců od zahájení provozu a trvá to. Příjem máme hlavně z členských příspěvků. K tomu občas uspořádáme nějakou kulturní událost pro podobně smýšlející lidi v regionu, zde zmíním třeba Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem, což přinese peníze navíc. Ale stejně vždy mě potěší nejvíce spokojenost a nadšení diváků.

Od otevření, což bylo 1. dubna 2014 jsme měli obsazeno ¾ kapacity, od července 2014 byla školka plná. Což trvá dodnes a pokud bychom měli ještě další prostory, tak naplníme i je. Zájem je totiž opravdu veliký. To beru jako ukazatel toho, že to děláme dobře. Je to také jeden z důvodů proč nepřijímáme děti na celý týden, ale jen na 2 nebo 3 dny, abychom mohli uspokojit více zájemců. Ti k nám jezdí opravdu ze širokého okolí. Od Prostřední Bečvy až po Karvinou.

A teď něco k podstatě Bezinky. Bezinka jsou hlavně a na prvním místě lidé, úžasní lidé, kteří ji tvoří. Jsou to pedagogové, děti, rodiče a přátelé Bezinky. Všichni jsme jedna parta a jsme si rovni. Ano, jsem ten, kdo Bezinku někam vede, ale bez těchto lidí bych já byla nahraná a tímto si velice vážím toho, že do Bezinky přišli. S tím souvisí i vedení. V průběhu jsem zjistila, že věřím ve společenství, sebeřízení, domluvu a principy svobody v práci. Přišlo by mi divné někomu přikazovat, co má dělat. Jsem pro společné nastavení konceptu, pravidel apod., výsledkem je spokojenost zaměstnanců, smysluplnost práce, nadšení, harmonie a udržitelnost. Co jsem já osobně v průběhu zjistila, na co mám talent. Což je klíčový objev mého života. Jsem vedoucí, manager, vím jak na to. A nalezení a pojmenování vlastního talentu přeju všem. Z vlastní zkušenosti vím, že v ten okamžik jde vše lehce, nápady se jen hrnou, realizují a nestojí moc energie, naopak, energii přinášejí. A to bychom měli maximálně podporovat i v zaměstnancích. A o to se také snažíme v Bezince. Nyní od září jsme zvýšili počet lidí pracujících pro Bezinku z 8 na 17 (většina pracuje na částečné úvazky), což je výzva si výše zmíněné udržet. Naše výběrová kritéria na pedagogy jsou trochu specifické, ale ukazuje se, že jsou správné. Máme jediný požadavek, hledáme lidi, kteří jsou spokojení se svým životem. Protože to je to, co chceme předávat dětem, radost a spokojenost ze života.

Většina programu školky probíhá „venku za každého počasí“ v bezprostřední blízkosti lesa a přehrady a zázemí v obci Palkovice, okr. Frýdek-Místek. Palkovice jsou opravdu skvělá obec, kde se dobře žije lidem i Bezince. Podstatou lesních školek je kolektiv dětí vedený větším počtem pedagogů, což je významný rozdíl proti klasickým školkám. My máme jednoho na 8 dětí. Naše pedagogická koncepce čerpá z alternativních systémů vzdělávání (respektující přístup, zážitková a intuitivní pedagogika, projektová výchova) se zaměřením na individualitu dítěte, jeho soulad s přírodou a rodinou. Ale jak jsem říkala na začátku, to, co tvoříme, vychází z našich dětí, rodičovství a našich životů, ne z pedagogických pouček. Nejsme a nechceme být nijak inovativní, naopak snažíme se co nejvíce o normálnost. Ale o tu, která dnes asi už není normální. Být venku, být s kamarády, mít čas si s nimi hrát, běhat, křičet, skákat, mít čas a prostor pro své nápady, prostě užít si radostné, spokojené a naplněné dětství s vědomým, spokojeným dospělým. A k tomu s úžasem hledíte, kolik se toho kolem děti mimochodem naučí. Nemáme žádné speciální didaktické pomůcky, v přírodě najdete všechno. A to je to, o co nám jde. A daří se to. Vidím spokojené, radostné a naplněné děti a spokojené rodiče.

Rámcový denní režim začíná mezi 8-9h příchodem dětí, převzetí pedagogem a volná hra na zahradě. V 9 hod začíná ranní kruh, což je přivítání se a společné zpívání a třeba cvičení, což mají děti moc rády. Pak se často ihned vyráží s batůžkem a svačinou na výpravu do lesa, polí, nebo k k přehradě. Zpět se vrací děti až na oběd. Po o je polední klid, čtou se pohádky a příběhy, kdo neusne, tak tvoří nebo jde ven, kde probíhá volná hra nebo individuální program podle zájmu dětí. Do 16:30 by měla být školka prázdná, ale to jsme snad ještě nezažili. Děti nechtějí jít domů a rodiče také rádi zůstávají společně na zahradě.

Pokračování ve formě školy bylo přirozeným pokračováním. Už po pár měsících provozu se rodiče ptali, co s dětmi po školce? Ale ptali jsme se i my, kvůli svým dětem. Škola funguje na podstatě domácího vzdělávání, děti jsou přihlášeny v klasické škole, kde co půl roku chodí na přezkoušení a my jim 3 dny v týdnu nabízíme program. Ale opět podstatou je čas na kamarádství, čas na hry, bytí venku, zážitky, naučit se komunikovat, spolupracovat, zjistit kdo jsem, jakou mám hodnotu, co mě baví a čas se tomu věnovat. S nimi intuitivní, nadšený pedagog. Momentálně máme partu 12 dětí v 1.-3. třídě, což jsme v prvním roce chtěli. A já jsem po 14 dnech provozu v úžasu, co se všechno se děti naučily, samy chtějí.

V celém našem projektu hraje velmi důležitou roli Asociace lesních mateřských škol (ALMŠ). V našich začátcích i nyní je pro nás zdrojem informací, zkušeností a sdílení. Absolutně klíčovou roli ALMŠ sehrála ve finálním schválení zákona o dětských skupinách, jehož původní verze by byla pro lesní školky, hlavně z důvodu požadavků na zázemí, likvidační. Za to, kde je Bezinka dnes, vděčíme velmi ALMŠ. Cítila jsem potřebu to nějak asociaci vrátit, a tak jsem se stala místopředsedkyní, kde bych chtěla mé a naše zkušenosti předávat členům a vznikajícím projektům, aby byly také kvalitní a udržitelné.

Jaké máme plány či přání do budoucna? Trochu se je bojím vyslovit, protože vyslovené nápady se u nás realizují raketovou rychlostí. Určitě škola a školka pojednou dále. Přání hlavní je, ať jsou u nás děti moc spokojené. Přání moje, ať jsou v Bezince spokojení všichni zaměstnanci a dělají svoji práci s radostí a zápalem. A teď přemýšlím nad tím, zda uspokojit aktuálně velkou poptávku po místech u nás. Zda jen udržet to, co je nebo expandovat. Věřím v intuici svou a ostatních kolem, tak se to jistě brzy ukáže. A k tomu uspořádání minimálně jedné zajímavé kultury ročně, neboť umění do našich životů není nikdy dost.

Ivana Cviková, 25.9.2015

Iv