Bezinčin školkový tým

MVDr. Ivana Cviková – koordinátorka

Iv

Naše cesta (mne a mého muže) k Bezince začala v Sýkorce, Dětském lesním klubu v Brně, kde naše děti 3 roky chodily. Lesní mateřská školka změnila celé naší rodině život. A tak jsme chtěli to, co zažily a zažívají naše děti a my,  umožnit i dě a jejich otevřeným rodičům v tomto regionu.

Cestou k Bezince mě zásadním způsobem ovlivnila kniha Respektovat a být respektován, která nám je a bude obrovským praktickým pomocníkem při každodenním bytí s dětmi. Kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort a další její názory byla pro mě zjevení, ale takhle chci já vychovávat děti, s respektem a bezmeznou láskou. Mám ještě obrovský kus cesty před sebou a denně se mi to mockrát nedaří, ale určitě stojí za to se snažit. K Naomi jsem se dostala přes Jaroslava Duška (a je krásné, že on se dostal také k Bezince). Jeho představení Čtyři dohody a Pátá dohoda nám pořádně otevřela oči a srdce. A ještě musím zmínit Líného rodiče Toma Hodkinsona, zvlášť pro některé body jeho manifestu hlasujeme všemi deseti: ODMÍTÁME MYŠLENKU, ŽE RODIČOVSTVÍ VYŽADUJE TĚŽKOU DŘINU, ODMÍTÁME PŘEBUJELÝ KONZUM, NEPLÝTVÁME PENĚZI ZA RODINNÉ VÝLETY ZA ZÁBAVOU ANI ZA DOVOLENÉ, HRAJEME SI V POLÍCH A LESÍCH, ČAS JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ PENÍZE, ŠŤASTNÝ NEPOŘÁDEK JE LEPŠÍ NEŽ SKLIČUJÍCÍ POŘÁDEK, PŘIJÍMÁME ZODPOVĚDNOST a také PRYČ SE ŠKOLOU.

Je nádhera a velká jízda, co se stačilo do a od 1. dubna 2014 v Bezince udát, vybudovali jsme společně jedinečné zázemí, každý den ho využívá parta spokojených dětí, máme užasné pedagogy, kolem vznikla komunita podobně smýšlejících lidí, kterým je spolu dobře.

Moc mě to těší a těším se, co bude dál.

 

Bc. Zuzana Váchová – pedagožka ve velké jurtě

3.tden-z2015151

Narodila jsem se ve Frýdku-Místku, ale měla jsem to štěstí, že jsem v dětství veškerý svůj volný čas trávila s rodinou na chalupě stojící uprostřed slovenských lesů. Přijde mi naprosto přirozené trávit čas od rána do večera venku, pro vodu jít do studánky a ne jen otočit kohoutkem, v zimě se vyhřívat u kamen či ohně, který bez přikládání sám nehoří.

Momentálně žiji v malebné vesnici Metylovice, kde se každý den kochám pohledem na majestát Beskyd – Lysou horu. Vystudovala jsem Vysokou školu báňskou, absolvovala kurz angličtiny pro děti s pedagogickým minimem a i nadále se vzdělávám. Docházím na kurz intuitivní pedagogiky, ale především, vnitřně rostu a zpřítomňuji se. Což s dětmi ani jinak nejde a jsou k tomu velcí pomocníci a učitelé. K dalším mým zálibám, kromě přírody, je tanec, hudba, zpěv a vůbec rozvoj kreativity tímto směrem.

K Bezince jsem se dostala díky svému synovi Kubíkovi (2010), pro kterého jsem hledala školku přistupující k dětem stejným způsobem jako já. Sama se snažím syna ani ne tak vychovávat, jako spíše dát mu prostor být sám sebou, respektovat ho a podporovat v tom, co ho baví a v čem je výjimečný, protože každý jsme jedinečný.

Od malinka mě fascinuje vesmír, jeho dokonalost a i nadále se snažím porozumět jeho zákonům a řídit se podle nich. Jeden z hlavních zákonů je zákon přitažlivosti, což se snažíme předat i dětem v Bezince. To, co vysíláš, se Ti časem vrátí, proto jednej moudře a vědomě.Velice si vážím a cením tak stmeleného týmu, který v Bezince je. Myslím, že je to hodně důležité jak pro harmonický chod celé školky, tak pro spokojené děti. A o to nám především jde!

Jsem vděčná, že se mohu podílet a k tomuto dílu přiložit nejen ruku, ale především své srdce!

MVDr. Pavel Drastich 

Pavel Drastich II

Narodil jsem se na okraji Ostravy, kde byty přechází do polí, potůčků a lesů. Což pro mne znamenalo být každý den venku a objevovat přírodu. K tomu odmala každý víkend na horských túrách, prázdniny na táborech a v lesích. Na střední škole jsem ucítil potřebu být jiným ku prospěchu a začal jezdit jako instruktor na tábory a jiné pobyty. Nejdříve s nevidomými dospělými, pak s postiženými dětmi a poté dlouhodobě se sociálně znevýhodněnými dětmi.

Mezitím jsem vystudoval veterinu a teď pracuji jako veterinář pro hospodářská zvířata. Takže práce venku za každého počasí (v létě si to užívám víc) a poznávání zajímavých lidí snažících se odolávat tlaku většinové společnosti a žijících pokud možno v souladu s přírodou a s vnitřním klidem.

Po škole jsem ucítil, že už je čas se taky usadit a pomoci Zemi. Našel jsem si krásné místo s domečkem, polem a zahradou a ostatní už přišlo samo – skvělá manželka a nádherné děti (2007 Mikuláš, 2008 Rozárka, 2009 Ema).  A k tomu spousta různých zvířat k užitku a potěše (kůň, ovečky, králíci, kočky, psi, holubi, včely, kačeny, křepelky, andulka). Chceme žít co nejméně destruktivně vůči Zemi, takže jídlo se snažíme mít svoje nebo z blízkého okolí. Používáme všude co nejméně chemie. Snažíme se co nejvíce využít síly v nás a kolem nás. Moc nás baví pracovat s dětmi, pomáhat jim najít svou cestu životem a trochu tím pomoci Zemi. Pracuju s malými hasiči ve vesnici a v létě děláme doma tábory pro děti našich známých.K mým zálibám kromě dětí, přírody a zvířat patří i vaření.

 

 

 

Mgr. Petr Svoboda – pedagog ve velké jurtě a škole

Petr Swoboda

V 6té třídě na ZŠ jsem byl lehce nucen podstoupit přijímačky na místecké gymnázium a utekl mi vysněný internátní učňák na Bílé, kam jsem chtěl hlavně proto, že naproti němu byla sjezdovka. Podobně to bylo s VŠ, tak jsem se aspoň zaměřil na to, co mě baví. Vystudoval učitelství pro SŠ v kombinaci tělesná výchova a psychologie na FTVS a FF UK v Praze.  Půl roku před státnicemi jsem se vrátil do rodného kraje, úspěšně jsem ukončil studium a trvalo skoro 8 let, než se nám s přítelkyní podařilo přestěhovat se z Ostravy do vysněných Beskyd, hlavním impulsem byl samozřejmě přírůstek do rodiny, dcera Vilda. Mým učitelem se stala příroda a neutuchající touha stále posunovat svoje hranice. Když tu se zrovna v období našeho prvního roku života na Vyšní Mohelnici, kdy jsem zrovna byl s dcerkou na mateřské, objevila Bezinka.

Co umím? Mojí nejsilnější stránkou je samozřejmě tělocvik v širokém slova smyslu. Umím vidět cestu tam, kde ji jiní nevidí, prostřednictvím pohybu rozproudit tělo, rozložit a znovu složit kolo a podobná mechanická hebla, mám v hlavě kvanta encyklopedických vědomostí o psychologii, biologii člověka, baví mě matematika a fyzika.

 

Michaela Šimoníková  – pedagožka ve velké a malé jurtě

Misa

Narodila jsem se ve městě Martin ležící mezi Velkou a Malou Fatrou na Slovensku. Ačkoliv jsme se záhy přestěhovali do  Frýdku -Místku, jsem vděčná, že jsme se na Slovensko vraceli jako vnoučata k prarodičům na chatu a mohli si tak do sytosti užívat lesů, horských potoků, stavění bunkrů, šiškových bitev a darů lesa v podobě sladkých malin, ostružin nebo borůvek.

Nyní žijeme s našimi třemi syny Matyášem /2003/, Damiánkem  /2009/a Jonáškem  /2011/, s pohodovým kocourem a donedávna i psem Kukinem (nemohu ho po 14ti letech bytí s námi nezmínit) ve Skalici u FM v domě, který jsme si sami postavili. A jak už to u takových projektů bývá, stále se dokončuje, vždyť; „Cesta je cíl“! Ráda chodím po horách, do lesa a ráda se věnuji tvorbě zahrady kolem našeho obydlí za asistence našich dětí. K mým zálibám také patří malování, hudba, zpěv a ochotnické divadlo „VITRIOL“.

Sloučení přírody, dětí a příjemných bytostí v lesní školce mě nadchlo, a o to víc si uvědomuji odpovědnost a přítomnost, že si mě Bezinka vybrala. Těší mě být s dětmi – naslouchat  i vysvětlovat, pohladit i promlouvat k srdci, nabídnout směr i dodržovat dohody.

„Vůni lesů, luk a potoků mám pevně zakotvenou sama v sobě a chci, aby to kouzlo děti předávaly dál“

Pavla Mužíková – asistentka pedagogů 

 IMG_7501

Vyrůstala jsem v rodinném domku mých prarodičů na okraji Havířova. Takže jsem si zakusila svobodu volného pohybu po zahradě. Mamča mi vyprávěla, že jsem jako mrňous jednou ráno přiběhla ze zahrady se špinavou pusou od malin, ale šťastná a pyšná, že jsem se sama postarala o svou snídani. Lásku k přírodě v nás s bráchou podporovali i prarodiče, kdy nás odmala brávali na houby a na borůvky. Jezdívali jsme o prázdninách na klasické tábory, dvakrát jsme byli i na putovním.

Mou největší zálibou kromě výletů do přírody, je práce na sobě formou sebepoznávání. Mám se stále co učit a právě od dětí se dá učit úžasně, jejich otevřenosti, upřímnosti, jednoduchosti při řešení a hlavně si dovolit zase hrát a užívat si radosti a to nejen při hrách.

Když mi tedy Bezinka nabídla být asistentem, moc dlouho jsem se nemusela rozmýšlet. Příležitostí v životě je třeba se chytat, neboť nám při pochybnostech proklouznou mezi prsty.

Mgr. Renáta Stillerová – pedagožka v malé jurtě, dobrovolník

Renca II

Pocházím ze Starého Města u Frýdku – Místku, kde jsem prožila kus svého života. Jsem za to moc ráda, protože vždy, když si vzpomenu na své dětství, tak se mi vybaví hry v lese, louky, rybník, kamarádi, zvířata, prostě všechno, co patří k dětství. Nám čtyřem holkám, které se kamarádíme doteď a na naše zážitky velmi rády vzpomínáme. Kamarádství je pro „malošky“ velmi důležité, a to se mi líbí na Bezince, kde všichni jsou parťáci!

Vystudovala jsem obor „Sociální práce“.  10let jsem strávila v jednom malém nakladatelství a dva roky pomáhala v Domě dětí a mládeže. Také jsem jezdila na tábory jako vedoucí, protože mě práce s dětmi vždycky bavila. Mojí cestu obohatil příchod mého muže Martina, se kterým jsem prožila a stále prožívám moc hezké roky. Oba dva rádi cestujeme, spíme pod stanem, pod širákem, milujeme hory a poznáváme různé kultury. Nejsilnějším okamžikem nás obou byl příchod naší dcery Stelly, se kterou poznáváme dále svět a hlavně sebe samé.

A protože si myslím, že podobné energie se přitahuji, tak i já jsem zavítala do Bezinky a budu moc ráda její součástí. Je to pro mne obrovská výzva, na kterou se moc těším. Líbí se mi její přístup k dětem a to, že všechny její kroky vedou k tomu, co je v životě tak přirozené. Jednoduše, aby byly naše děti šťastné, užily si své dětství v přírodě, s kamarády, s bosýma nožkama a kde se dospěláci chovají k dětem stejně tak, jak chtějí, aby se druzí chovali k nim. Co více si mohou děti přát? Snad už jen spokojené a usměvavé rodiče J.

 

 

 

Mgr. Hana Fingrová – pedagožka v malé jurtě

Hanka F photo

Pocházím z Beskyd, a i když jsem procestovala kus světa (nebo možná právě proto), je to pro mně místo, kde se vždycky ráda vracím…zkrátka domov. Narodila jsem se na Čeladné, dvacet let žila na Visalajích a teď bydlím s mužem a synem Jeremiášem(2013) v Malenovicích.Vystudovala jsem učitelství pro 1.stupeň se specializací na angličtinu, v současné době studuji montessori pedagogiku, věnuji se také intuitivní pedagogice, zajímám se o veškeré „alternativní“ způsoby vzdělávání, protože si myslím, že ze všeho se dá něco vybrat a použít to ve správný čas na správném místě (tzn.venku:-)). Účastnila jsem se také kurzů muzikoterapie, permakultury, Respektovat a být respektován, přečetla jsem tuny knih týkajících se smysluplného nevychovávání a nevzdělávání dětí:-) protože mou největší touhou je podílet se na vzdělávání svobodném.

Další věcí, která mně ovlivnila bylo cestování, protože díky tomu člověk teprve pochopí souvislosti a svět se zmenší na trošku rozvětvenější rodinu. Z téměř ročního pobytu na Novém Zélendu jsem si přivezla poznání, že i bez stresu se dá stihnout vše důležité a ještě při tom udělat i spoustu dobrého pro jiné lidi….z Tongy, že zítra je taky den,a že i když se ministr dopravy v rákosové sukénce snaží, jak chce, trajekt dříve než na Vánoce prostě neopraví…(ale z paluby přeplněné nákladní lodi ty létající ryby vypadají ještě krásněji)…z Bruneje, že to, jak zacházíme s našimi lesy nám nedává žádné právo vytýkat komukoliv kácení pralesů…z Havaje, že naše matka Země ještě rozhodně neřekla své poslední slovo…z Aljašky (kromě Jeremiáše), při pohledu na majestátní velryby, a když se pokoušíte ukrást rodince Grizzlyů batoh před nosem, že rozhodně nejste pánem tvorstva…a…a…a že stejně nejhezčí pohled je z padáku na ty naše krásné kopce…tohle všechno jsem teď já a s radostí se přidávám do týmu Bezinky, kde není třeba mluvit, aby bylo vše jasné, kde mezi dospěláky a dětmi vládne skutečná láska a respekt a kde člověk rozhodně nemůže být jen jednou nohou a na půl ucha:-)

Lenka Balcárková – pedagožka velká jurta

Lenka Balcarkova

Mám dceru (1998) a syna (2000). Mateřství mě posiluje, posunuje a stále mě naplňuje. Na maturitní stužce jsme měli napsáno: Dokud žijeme, žijme. Plním si to, jak se dá. V Bezince například svou touhu práce s dětmi. Jsem připravena věnovat jim svou pozornost a společně s nimi zkoumat okolní přírodu, odpovídat na jejich nápadité otázky a pomáhat jim rozvíjet jejich přirozené talenty. Také jsem ráda, že mohu dětem předávat, co už sama umím a tvořit s dětmi v návaznosti na aktuální roční období.

Je mi blízké tvoření z přírodních materiálů (pletení košíků, ručně vyrobená přáníčka různými technikami, malování na kameny, na dřevo, šperky ze dřeva, pírek…), kreslím portréty podle fotografie, šiju oblečení a bytové doplňky především z čisté bavlny. Vedla jsem kroužky tvoření s dětmi i s dospělými. Byla jsem na několika táborech pro rodiče s dětmi.

Jezdím často na kole okruhy kolem 60 km. S rodinou a přáteli hrajeme discgolf, Carcassonne, Osadníky z Katanu, Dominion…. Baví mě i focení, hudba a divadlo. Ráda trávím volný čas v lese a na horách. Usínám s knížkou.

Jaroslav Ryšavý – pedagog ve velké i malé jurtě

Jarda Rysavy

„Moje babička učila děti, moje maminka učí děti, moje žena chtěla učit děti, ale pak se rozhodla, že je raději bude pomáhat přivádět na svět. No a já jsem vždycky chtěl zůstat dítětem a mít své děti a učit je ptákoviny, které mě učil můj taťka i důležité věci, které jsem se naučil sám.

Jako například, že život je improvizace každý den, nikdo ti nemůže říct, jaký bude pro tebe zítřek a že nejlepší je vše brát s úsměvem a být milý na lidi. Oni pak většinou jsou zase milí na tebe. Takhle se snažím přemýšlet o životě a zkouším to naučit i svoje tři kluky.

Ing. Zuzana Krautová – pedagožka ve velké jurtě, dobrovolník

foto Zuzka

Pocházím z Frýdku-Místku, nyní žiji s mužem a našimi třemi dětmi – Kryštof (2009), Tonička (2012) a Prokůpek (2014) – a drobným zvířectvem v Lubně „na samotě u letiště“. Máme starý dům, který se nám od narození Kryštůfka podařilo z části zrekonstruovat, což byla velká zkouška pro nás, ale velký dar pro děti – hlavně díky mému trpělivému muži, který děti ke každé činnosti přizval a dal jim důvěru.

Vystudovala jsem nejprve Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity, čehož nelituju, ale během studia jsem pochopila, že mě to k ekonomii moc netáhne a že si potřebuji vystudovat „něco svého“. A tak následoval magisterský obor Humanitní environmentalistika na FSS MU (ve zkratce environmentální problematika z pohledu sociálních věd). Blíže jsem se zajímala o problematiku spotřeby domácností a její možné dopady na přírodu, což se dnes promítá do našeho běžného života, ráda experimentuji, ráda si dávám věci do souvislostí a s manželem se snažíme, aby tyto souvislosti měly také naše děti. Studium se odrazilo i v mém profesním životě – 10 let pracuji na „různě částečné“ úvazky v malé neziskové organizaci věnující se především problematice životního prostředí. Tam jsem se poprvé prakticky setkala s environmentální výchovou. Momentálně ráda trávím čas s rodinou, mám ráda práci na zahradě, různé rukodělné činnosti, šití, pohyb, hory, zvířata, čtení, čokoládu a spoustu jiných věcí.

Pokud se snažíme vést děti k lásce k Zemi, jsem si jistá, že nemůže být více, než „zařadit“ přírodu do běžného života, dovolit dětem ji zkoumat, osahat, očichat, ochutnat, naslouchat, cítit ji a souznít. To přesně, společně s citlivým přístupem k dětem, pro mě nabízí Bezinka. Jako rodič velmi oceňuji, že děti nejsou v rozporu s tím, co je doma a co je za jeho hranicemi, což považuji především u malých dětí za velmi důležité. Jsem ráda, že nám odmítli vzít Toničku do místní školky a tím se k Bezince dostali. Těší mě, že se na chodu Bezinky nyní můžu také sama trochu podílet