Bezinčin školkový tým

MVDr. Ivana Cviková – koordinátorka

Iv

Naše cesta (mne a mého muže Martina Sosnara) k Bezince začala v Sýkorce, Dětském lesním klubu v Brně, kde naše děti 3 roky chodily. Lesní mateřská školka změnila celé naší rodině život. A tak jsme chtěli to, co zažily a zažívají naše děti a my,  umožnit i dě a jejich otevřeným rodičům v tomto regionu.

Cestou k Bezince mě zásadním způsobem ovlivnila kniha Respektovat a být respektován, která nám je a bude obrovským praktickým pomocníkem při každodenním bytí s dětmi. Kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort a další její názory byla pro mě zjevení, ale takhle chci já vychovávat děti, s respektem a bezmeznou láskou. Mám ještě obrovský kus cesty před sebou a denně se mi to mockrát nedaří, ale určitě stojí za to se snažit. K Naomi jsem se dostala přes Jaroslava Duška (a je krásné, že on se dostal také k Bezince). Jeho představení Čtyři dohody a Pátá dohoda nám pořádně otevřela oči a srdce. A ještě musím zmínit Líného rodiče Toma Hodkinsona, zvlášť pro některé body jeho manifestu hlasujeme všemi deseti: ODMÍTÁME MYŠLENKU, ŽE RODIČOVSTVÍ VYŽADUJE TĚŽKOU DŘINU, ODMÍTÁME PŘEBUJELÝ KONZUM, NEPLÝTVÁME PENĚZI ZA RODINNÉ VÝLETY ZA ZÁBAVOU ANI ZA DOVOLENÉ, HRAJEME SI V POLÍCH A LESÍCH, ČAS JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ PENÍZE, ŠŤASTNÝ NEPOŘÁDEK JE LEPŠÍ NEŽ SKLIČUJÍCÍ POŘÁDEK, PŘIJÍMÁME ZODPOVĚDNOST a také PRYČ SE ŠKOLOU.

Je nádhera a velká jízda, co se stačilo do a od 1. dubna 2014 v Bezince udát, vybudovali jsme společně jedinečné zázemí, každý den ho využívá parta spokojených dětí, máme užasné pedagogy, kolem vznikla komunita podobně smýšlejících lidí, kterým je spolu dobře.

Moc mě to těší a těším se, co bude dál.

 

Mgr. Lucie Czerná – pedagožka

SONY DSC

Když se ohlédnu zpátky do časů, než k nám přišly děti, cítím velký vliv vyrůstání v domečku (bylo nás 5) u řeky Ostravice v Kunčičkách u Bašky a v kopcích Morávky-Kocuří, v mém dlouhém působení u frýdeckomístecké házené, v mém čase prožitém v Brně nejen při studiu učitelství pro SŠ zeměpis – dějepis, v mnohaletém vedení dětí na táborech, v cestování po Evropě, Egyptě, Izraeli, Maroku, Venezuele, Kolumbii, Ekvádoru, Peru, Indii. A z poslední indické cesty s námi přijel i Jáchym a vše se vlastně změnilo, prostě změna, jediná jistota ve vesmíru:) A pak 7 let s dětmi, velká cesta pro nalézání sama sebe a cestu bezpodmínečné lásky.

Nyní žiji v Třanovicích u Českého Těšína s mužem Radovanem, dětmi Jáchymkem (2007), Johankou (2009) a Jasmínkou (2011), s třemi kočkami a pejskem Bumim ve starším domku s větší permakulturní zahradou. Velmi mě zajímá porozumění komunikaci mezi lidmi, tarotová numerologie, lunární cykly v nás i při zahradničení, permakulturní zahradničení, ženská spiritualita a silová místa spojená s kameny, výroba likérů, šťáv, mastí… z darů přírody, nádhera a pestrost života na Zemi, které zrcadlí každý pidiživočich či drobná květina a jejich umělecké ztvárnění jakkoliv, hledání smyslu bytí a cesta k objevení tajemství, jak trvale žít a cítit lehkosti bytí…

V současnosti jsem naplněna studiem první české školy intuitivní pedagogiky, kterou se učím uvádět v Bezince do praxe.

Bezinka je jako miminko,  byla milovaná od samého prvopočátku a nyní, po dvou letech, až žasnu, kolik už toho umí. Na druhou stranu… i neumí, k některým poznáním je třeba dorůst a to je to, co mě baví. Přijít na to, jak propojit všechny děti tak, aby se všichni účastníci dne cítili spokojeně, aby jim to přineslo nové poznání, ale cítili se jisti a v bezpečí. Aby bylo prostředí svobodné, ale zároveň platily určité smluvené dohody, aby byly děti vedeny k samostatnosti, ale ve chvílích jejich slabosti jim bylo pomoženo, aby byli spokojeni ti, co si rádi hrají sami, i ti, kteří chtějí hrát společné hry, tvořit či objevovat okolí…

Potom mohou žít všechny bytosti šťastně a to je můj cíl. Ale s pokorou přiznávám, že to někdy není snadné:) A přijít na všechny souvislosti je nyní má cesta. A Lucie v tomto přítomném okamžiku? – Nechť je sama sebou, doprovázejícím, který skrze svou přítomnost, svůj jasný postoj a vědomé chování nechá vzniknout prostor lásky a důvěry – chráněný a podporovaný prostor, ve kterém se děti stávají samy sebou.

 

Ing. Vladimíra Nitrová  – pedagog

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pocházím z Orlové, ale kořeny mých předků sahají do beskydských hor, do Horní Lomné, kde se cítím doma. Celé období mé docházky na ZŠ a SŠ by se daly shrnout do tří slov – turistický oddíl Práčata. Úžasná parta kamarádů s Jiřím Vilhelmem jakožto vedoucím. Výšlapy na hory, orientační běh v terénu, čtení z mapy, práce s buzolou, spaní pod hvězdami, noční výpravy, ranní rozcvičky a otužování v ledové řece, v zimě běžkování, týdenní pobyty na horách, letní tábory… A také společné zpívání (Nohavica, Kryl aj.), večerní čtení z knih (objevení Egypťana Sinuheta a Tuláka po hvězdách), velká přátelství…  Souběžně s oddílem jsem se aktivně věnovala i sportu – volejbalu, badmintonu, lezení. Sport sám o sobě mne velice bavil, ale méně už konkurenční prostředí, ve kterém jsem se necítila dobře.

Nyní žiji v Raškovicích s mužem Alešem a dcerkou Kytičkou. Jsme spolupoutníky. Bydlíme v domě blízko řeky Morávky, doslova v náručí beskydských kopců.

S Bezinkou se vracím zpátky do lesa, k dobrodružstvím a hrám, ke svobodě a spontánnosti. Chci Být s dětmi, s plnou pozorností. Společně s nimi řádit, tvořit, radovat se, zpívat, tančit, běhat, učit se o Matce Zemi, Vesmíru, prohlubovat úctu k Životu. Chci dětem nabízet ze sebe, ze svých zážitků a nechat je, ať si samy vyberou. Chci je pozorovat a vytvářet jim svobodný a současně bezpečný prostor, aby mohly poznávat samy sebe v přirozeném prostředí přírody a v partě kamarádů, zažívat vlastní zkušenosti, nacházet své vlastní limity a hranice, přijímat druhé i sebe a aby si byly vědomy své jedinečnosti, ideálně, aby to, v čem jsou jiné, jedinečné mohly dále prohlubovat a rozvíjet.

Po měsících v Bezince: Je to síla. :) Velká škola pozornosti a bytí v každém okamžiku, aby se ve mě nespustila ta známá písnička „již zkušenějšího a chytřejšího dospěláka“ či známý program např. na viníka a oběť, rozhodčího ve sporech, věštce, co se za okamžik stane, plánovačem „volného času“, chodící encyklopedií, návodem, jak se to správně dělá aj. V každodenních „maličkostech“ tak velké věci. Snažím se to vše pozorovat a chovat se vědomě. Někdy se mi to daří lépe, jindy hůře. A tak to je. Děti mají radary na všech stranách a cítí, v jaké jsem pohodě, pozorují, jak se k sobě v týmu chováme. Testují hranice – na začátku především ty naše (pedagogů) – chtějí vědět kým opravdu jsme a kolik sneseme. Když to jasně a jednoznačně ukazujeme, cítí se bezpečně a lépe a pak se vrhají na další zábavné testování a dobrodružné výpravy – sebe v prostoru, tj. venku v lese, jurtě, zahradě, ve svém těle (hrubá motorika), v kolektivu kamarádů (s jedním, dvěma… možná více), a také ve svých vnitřních krajinách. A Vlaďka? – Nechť je sama sebou, doprovázejícím, který skrze svou přítomnost, svůj jasný postoj a vědomé chování nechá vzniknout prostor lásky a důvěry – chráněný a podporovaný prostor, ve kterém se děti stávají samy sebou.

————–
Z životopisu:
Instruktorka v turistickém oddílu Práčata (5 let)
VŠ studia na Obchodně-podnikatelské fakultě v Karviné
Pedagogická fakulta Ostravské univerzity – Doplňkové pedagogické studium
Učitelka anglického jazyka a ekonomiky na SŠ ve FM (3 roky)
Překladatelka v AJ v softwarové firmě (7 let)
Ráda: chození po kopcích, literaturu, jógu, běžkování, výrazový tanec (taneční dílna B. Bartecké), bubnování na djembe, zpěv, taichi, pletení z pedigu a kreslení.

 

Bc. Zuzana Váchová – pedagog

Zuzka

Narodila jsem se ve Frýdku-Místku, ale měla jsem to štěstí, že jsem v dětství veškerý svůj volný čas trávila s rodinou na chalupě stojící uprostřed slovenských lesů. Přijde mi naprosto přirozené trávit čas od rána do večera venku, pro vodu jít do studánky a ne jen otočit kohoutkem, v zimě se vyhřívat u kamen či ohně, který bez přikládání sám nehoří.

Momentálně žiji v malebné vesnici Metylovice, kde se každý den kochám pohledem na majestát Beskyd – Lysou horu. Vystudovala jsem Vysokou školu báňskou, absolvovala kurz angličtiny pro děti s pedagogickým minimem a i nadále se vzdělávám. Docházím na kurz intuitivní pedagogiky, ale především, vnitřně rostu a zpřítomňuji se. Což s dětmi ani jinak nejde a jsou k tomu velcí pomocníci a učitelé. K dalším mým zálibám, kromě přírody, je tanec, hudba, zpěv a vůbec rozvoj kreativity tímto směrem.

K Bezince jsem se dostala díky svému synovi Kubíkovi (2010), pro kterého jsem hledala školku přistupující k dětem stejným způsobem jako já. Sama se snažím syna ani ne tak vychovávat, jako spíše dát mu prostor být sám sebou, respektovat ho a podporovat v tom, co ho baví a v čem je výjimečný, protože každý jsme jedinečný.

Od malinka mě fascinuje vesmír, jeho dokonalost a i nadále se snažím porozumět jeho zákonům a řídit se podle nich. Jeden z hlavních zákonů je zákon přitažlivosti, což se snažíme předat i dětem v Bezince. To, co vysíláš, se Ti časem vrátí, proto jednej moudře a vědomě.Velice si vážím a cením tak stmeleného týmu, který v Bezince je. Myslím, že je to hodně důležité jak pro harmonický chod celé školky, tak pro spokojené děti. A o to nám především jde!

Jsem vděčná, že se mohu podílet a k tomuto dílu přiložit nejen ruku, ale především své srdce!

Pavla Mužíková – asistentka pedagogů 

 Pavla Muzikova

Vyrůstala jsem v rodinném domku mých prarodičů na okraji Havířova. Takže jsem si zakusila svobodu volného pohybu po zahradě. Mamča mi vyprávěla, že jsem jako mrňous jednou ráno přiběhla ze zahrady se špinavou pusou od malin, ale šťastná a pyšná, že jsem se sama postarala o svou snídani. Lásku k přírodě v nás s bráchou podporovali i prarodiče, kdy nás odmala brávali na houby a na borůvky. Jezdívali jsme o prázdninách na klasické tábory, dvakrát jsme byli i na putovním.

Mou největší zálibou kromě výletů do přírody, je práce na sobě formou sebepoznávání. Mám se stále co učit a právě od dětí se dá učit úžasně, jejich otevřenosti, upřímnosti, jednoduchosti při řešení a hlavně si dovolit zase hrát a užívat si radosti a to nejen při hrách.

Když mi tedy Bezinka nabídla být asistentem, moc dlouho jsem se nemusela rozmýšlet. Příležitostí v životě je třeba se chytat, neboť nám při pochybnostech proklouznou mezi prsty.

 

Michaela Šimoníková  – pedagožka

Misa

Narodila jsem se ve městě Martin ležící mezi Velkou a Malou Fatrou na Slovensku. Ačkoliv jsme se záhy přestěhovali do  Frýdku -Místku, jsem vděčná, že jsme se na Slovensko vraceli jako vnoučata k prarodičům na chatu a mohli si tak do sytosti užívat lesů, horských potoků, stavění bunkrů, šiškových bitev a darů lesa v podobě sladkých malin, ostružin nebo borůvek.

Nyní žijeme s našimi třemi syny Matyášem /2003/, Damiánkem  /2009/a Jonáškem  /2011/, s pohodovým kocourem a donedávna i psem Kukinem (nemohu ho po 14ti letech bytí s námi nezmínit) ve Skalici u FM v domě, který jsme si sami postavili. A jak už to u takových projektů bývá, stále se dokončuje, vždyť; „Cesta je cíl“! Ráda chodím po horách, do lesa a ráda se věnuji tvorbě zahrady kolem našeho obydlí za asistence našich dětí. K mým zálibám také patří malování, hudba, zpěv a ochotnické divadlo „VITRIOL“.

Sloučení přírody, dětí a příjemných bytostí v lesní školce mě nadchlo, a o to víc si uvědomuji odpovědnost a přítomnost, že si mě Bezinka vybrala. Těší mě být s dětmi – naslouchat  i vysvětlovat, pohladit i promlouvat k srdci, nabídnout směr i dodržovat dohody.

„Vůni lesů, luk a potoků mám pevně zakotvenou sama v sobě a chci, aby to kouzlo děti předávaly dál“

 

MVDr. Pavel Drastich – pedagog

Pavel Drastich II

Narodil jsem se na okraji Ostravy, kde byty přechází do polí, potůčků a lesů. Což pro mne znamenalo být každý den venku a objevovat přírodu. K tomu odmala každý víkend na horských túrách, prázdniny na táborech a v lesích. Na střední škole jsem ucítil potřebu být jiným ku prospěchu a začal jezdit jako instruktor na tábory a jiné pobyty. Nejdříve s nevidomými dospělými, pak s postiženými dětmi a poté dlouhodobě se sociálně znevýhodněnými dětmi.

Mezitím jsem vystudoval veterinu a teď pracuji jako veterinář pro hospodářská zvířata. Takže práce venku za každého počasí (v létě si to užívám víc) a poznávání zajímavých lidí snažících se odolávat tlaku většinové společnosti a žijících pokud možno v souladu s přírodou a s vnitřním klidem.

Po škole jsem ucítil, že už je čas se taky usadit a pomoci Zemi. Našel jsem si krásné místo s domečkem, polem a zahradou a ostatní už přišlo samo – skvělá manželka a nádherné děti (2007 Mikuláš, 2008 Rozárka, 2009 Ema).  A k tomu spousta různých zvířat k užitku a potěše (kůň, ovečky, králíci, kočky, psi, holubi, včely, kačeny, křepelky, andulka). Chceme žít co nejméně destruktivně vůči Zemi, takže jídlo se snažíme mít svoje nebo z blízkého okolí. Používáme všude co nejméně chemie. Snažíme se co nejvíce využít síly v nás a kolem nás.

Moc nás baví pracovat s dětmi, pomáhat jim najít svou cestu životem a trochu tím pomoci Zemi. Moje žena učí v Montessori škole, já pracuju s malými hasiči ve vesnici a v létě děláme doma tábory pro děti našich známých.

K mým zálibám kromě dětí, přírody a zvířat patří i vaření. Po vaření jen pro sebe přišlo uspokojení chuťových buněk celé rodiny a k tomu se občas přidá příprava jídla pro početné skupiny kamarádů a jejich děti.  Snažím se vařit zdravě, jednoduše a tradičně (ale ne tradice posledních čtyřiceti let).

Díky Bezince se mi daří skloubit všechny mé záliby dohromady.

Pavel Dr., 1.9.2014

 

Mgr. Renáta Stillerová – pedagožka, dobrovolník

Renca II

Pocházím ze Starého Města u Frýdku – Místku, kde jsem prožila kus svého života. Jsem za to moc ráda, protože vždy, když si vzpomenu na své dětství, tak se mi vybaví hry v lese, louky, rybník, kamarádi, zvířata, prostě všechno, co patří k dětství. Nám čtyřem holkám, které se kamarádíme doteď a na naše zážitky velmi rády vzpomínáme. Kamarádství je pro „malošky“ velmi důležité, a to se mi líbí na Bezince, kde všichni jsou parťáci!

Vystudovala jsem obor „Sociální práce“.  10let jsem strávila v jednom malém nakladatelství a dva roky pomáhala v Domě dětí a mládeže. Také jsem jezdila na tábory jako vedoucí, protože mě práce s dětmi vždycky bavila. Mojí cestu obohatil příchod mého muže Martina, se kterým jsem prožila a stále prožívám moc hezké roky. Oba dva rádi cestujeme, spíme pod stanem, pod širákem, milujeme hory a poznáváme různé kultury. Nejsilnějším okamžikem nás obou byl příchod naší dcery Stelly, se kterou poznáváme dále svět a hlavně sebe samé.

A protože si myslím, že podobné energie se přitahuji, tak i já jsem zavítala do Bezinky a budu moc ráda její součástí. Je to pro mne obrovská výzva, na kterou se moc těším. Líbí se mi její přístup k dětem a to, že všechny její kroky vedou k tomu, co je v životě tak přirozené. Jednoduše, aby byly naše děti šťastné, užily si své dětství v přírodě, s kamarády, s bosýma nožkama a kde se dospěláci chovají k dětem stejně tak, jak chtějí, aby se druzí chovali k nim. Co více si mohou děti přát? Snad už jen spokojené a usměvavé rodiče J.

Mgr. Andrea Kastnerová – pedagožka – dobrovolník

Andrea

Když jsem byla malé dítě, pamatuji si na svět jako na jedno velké kouzlo. Jeden veliký sen, ve kterém nebylo nic zlého, špatného.  Byl to laskavý prostor, ve kterém bylo VŠEmožné.

Čas utekl a já najednou stála také jako paní učitelka před dětmi a snažila jsem se „učit“. Samozřejmě jsem převzala různé metody a poučky od „mých učitelů“ a kolegů. To vše jsem se snažila dětem přiblížit zajímavou motivací, hrami, soutěžemi… Dnes se mohu své nevědomosti a naivitě jen smát. Pak se mi narodily děti. Od té doby se vše změnilo. Začala jsem krok za krokem nahlížet na dětský svět s otevřeným srdcem.

A proto jsem tady v Bezince, proto jsou zde mé děti. Být v přírodě, která ozdravuje naše tělo i duši, být součástí tohoto nekonečného živoucího koloběhu. A také být součásti celé „bezinkové party“ :), protože parta jsme tam všichni, malí i velcí. Dokladem je odpověď mého syna Honzíka, který nyní navštěvuje školu v Bezince, když se ho někdo zeptal: „A kolik vás je ve škole?“ Odpověď: „Třináct.“ To jsem se trochu podivila, protože školáků je dvanáct. A on mi nechápavě odpověděl: „Ne, s Luckou třináct.“ :)

Na závěr dodám jen slova mé kamarádky, se kterými naprosto souzním – „Zkusme být zase jako děti. Neberme se tak vážně. Staňme se jejich laskavými průvodci. Poznejme sami sebe…“

 Bc. Lucie Tomčalová – pedagožka

 Lucie Tomcalova

Vystudovala jsem bakalářský obor systematická biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě v Ostravě. Chvíli jsme mapovala biotopy pro soustavu Natura 2000 a pak jsem trochu odkloněna od té „pravé“ přírody zakotvila na několik let v laboratoři klinické mykologie. Když se mi narodily děti Tonička a Mareček, změnil se mi můj svět (jak už to tak s dětmi bývá).

A protože všechno souvisí se vším, změnilo se také mé stravování. K tomu mě dohnaly i mé mnohaleté zdravotní problémy, čímž jsem si potvrdila, jak strava velmi souvisí s tím, jak se cítíme nejen fyzicky ale i psychicky. Jídlo je důležité, ale nemělo by být středobodem vesmíru. Snažím se vařit zdravě ale hlavně, aby to děti jedly. Ale nemyslete si, že jím jen zdravě. Já totiž i ráda hřeším. Ale myslím si, že pokud se něco takového děje s dobrou myšlenkou, tak je všechno vpořádku:-) Inspiraci hledám u Kuchařky ze Svatojánu, na webebovým stránkách Paní -dýně.cz, nebo z knih  Z. Strnadelové a Machio Kushi. Líbí se myšlenky propagátorky zdravého životního stylu Margit Slimákové.

Před 4 lety jsme se přestěhovali do starého domu v Lískovci u Frýdku-Místku, kde máme docela velkou zahradu a ovocný sad. Mohla jsem se tedy opět vrátit k tomu, co jsem v dětství měla ráda, k zahradničení, pěstování zeleniny, jedlých keřů, bylinek, zkrátka zabořit ruce do hlíny a cítit se dobře. Myslím, že mě také moc naplňuje tvoření. V poslední době je to výroba přírodní kosmetiky.  Zajímám se o aromaterapii, ráda běhám, nabíjím se jógou, horama, zahradničením nebo literaturou.

Po několika měsících vaření v Bezince, kde jsem měla možnost nasát spoustu energie, jsem začala přemýšlet o tom, že bych chtěla nejen plnit bříška dětem dobrým jídlem, ale být s nimi více. Být skutečně v přítomném okamžiku s dětmi, na nic si nehrát a být opravdovým, je pro děti zásadní, protože oni všechno prokouknou:-) Spokojenost, radost, přátelství, pocit bezpečí, uvolnění, pohyb venku, svoboda a hranice zároveň – to jsou podle mne kvality, které by měly děti zažít.

Mgr. Hana Fingrová – pedagožka

Hanka F photo

Pocházím z Beskyd, a i když jsem procestovala kus světa (nebo možná právě proto), je to pro mně místo, kde se vždycky ráda vracím…zkrátka domov. Narodila jsem se na Čeladné, dvacet let žila na Visalajích a teď bydlím s mužem a synem Jeremiášem(2013) v Malenovicích.Vystudovala jsem učitelství pro 1.stupeň se specializací na angličtinu, v současné době studuji montessori pedagogiku, věnuji se také intuitivní pedagogice, zajímám se o veškeré „alternativní“ způsoby vzdělávání, protože si myslím, že ze všeho se dá něco vybrat a použít to ve správný čas na správném místě (tzn.venku:-)). Účastnila jsem se také kurzů muzikoterapie, permakultury, Respektovat a být respektován, přečetla jsem tuny knih týkajících se smysluplného nevychovávání a nevzdělávání dětí:-) protože mou největší touhou je podílet se na vzdělávání svobodném.

Další věcí, která mně ovlivnila bylo cestování, protože díky tomu člověk teprve pochopí souvislosti a svět se zmenší na trošku rozvětvenější rodinu. Z téměř ročního pobytu na Novém Zélendu jsem si přivezla poznání, že i bez stresu se dá stihnout vše důležité a ještě při tom udělat i spoustu dobrého pro jiné lidi….z Tongy, že zítra je taky den,a že i když se ministr dopravy v rákosové sukénce snaží, jak chce, trajekt dříve než na Vánoce prostě neopraví…(ale z paluby přeplněné nákladní lodi ty létající ryby vypadají ještě krásněji)…z Bruneje, že to, jak zacházíme s našimi lesy nám nedává žádné právo vytýkat komukoliv kácení pralesů…z Havaje, že naše matka Země ještě rozhodně neřekla své poslední slovo…z Aljašky (kromě Jeremiáše), při pohledu na majestátní velryby, a když se pokoušíte ukrást rodince Grizzlyů batoh před nosem, že rozhodně nejste pánem tvorstva…a…a…a že stejně nejhezčí pohled je z padáku na ty naše krásné kopce…tohle všechno jsem teď já a s radostí se přidávám do týmu Bezinky, kde není třeba mluvit, aby bylo vše jasné, kde mezi dospěláky a dětmi vládne skutečná láska a respekt a kde člověk rozhodně nemůže být jen jednou nohou a na půl ucha:-)

ing.arch. Lucie Šidlová – dobrovolník

Lucie Sidlova

Do Bezinky mě přivedly moje děti, pro které jsem hledala podnětné prostředí a inspirativní učitele. To samé tady nalézám i já sama a doufám, že přispěju svou troškou do tohoto krásného společenství. Dětem a jejich průvodcům tady budu vařit, snažím se o jídla zdravá, z místních surovin a sezónní, ale nejsem zastáncem žádného radikálního výživového směru. Za nejdůležitější považuju zdravý rozum a vaření / tvoření s láskou a nadšením.

Pocházím z Místku, kde jsem vyrostla, vystudovala gymnázium, poznala mnoho přátel a hlavně svého muže. Pak jsem odešla na studia architektury do Brna a po nich jsem nějaký čas bydlela a pracovala v Praze. Po návratu do rodného kraje jsme si po několika kotrmelcích vybrali k životu starý dům v Kozlovicích.

Profesně jsem architektka na volné noze. Navrhuji hlavně dřevostavby, nejčastěji rodinné domy, je mi blízké používání přírodních materiálů, důležitá je pro mě úspornost (energetická i finanční), jednoduchost, ohleduplnost (k obyvatelům domu i k okolí). Ráda bych pomohla krásné soudobé architektuře více proniknout do našeho kraje, což není vždycky jednoduché. Více informací o mně a architektuře zde.

Mimo práce a mých tří dětí, které mě v současnosti zaměstnávají nejvíce, jsem vášnivým milovníkem opuštěných zvířat – mám dva psy a kocoura z útulku. Naplňuje mě i práce na zahradě, snažím se na tu svou dostat něco málo z permakultury, běhají po ní indičtí běžci, pěstuju to, co jde relativně snadno, hnojím jen svým kompostem, mulčuju atd. Na další koníčky mi teď bohužel nezbývá čas, ale ještě bych měla zmínit dva velmi podstatné – podporuju hudební i jiné projekty svého muže a věnuju se pomalé, ale  postupné rekonstrukci našeho domu.

 

Mgr. Radek Czerný – dobrovolník

Mezi ostatními členy týmu budu asi vypadat jako czerná ovce. Většinu života jsem prožil v bytě ve městě, nejprve s rodiči v Karviné a pak na studiích a první roky práce v Brně. Na druhém stupni ZŠ mě okouzlily počítače, vystudoval jsem informatiku, takže jsem opravdu hodně času trávil u počítače. O přírodu jsem zavadil jen při návštěvách dědy s babičkou na vesnici a při výletech s rodiči do hor. Vypěstovat jsem uměl tak akorát KOPR a chovali jsme doma chvíli křečka. Opravdu nic nenasvědčovalo, že bych se mohl jednou ocitnout v projektu, jako je lesní školka. Nicméně, jak říká moje žena, změna je jediná jistota ve Vesmíru. Krátce po třicítce si mě začala zvát na kobereček Matka Země. Přišlo k nám první dítě a my jsme se přestěhovali zpátky do Slezska, do domu na vesnici a hodnotový žebříček se docela přeskládal. Přibyly další dvě děti, možnost a chuť využít zahradu k vypěstování vlastního ovoce a zeleniny a tu dále zpracovávat. Uvědomil jsem si, které věci jsou opravdu důležité a co jsou jen bezvýznamné serepetičky, přijal jsem zodpovědnost za prostředí, ve kterém žiju a které vytvářím. Své schopnosti komunikace s dětmi a přípravy jídel jsem zatím testoval převážně na vlastní rodině, nyní přišla příležitost je vyzkoušet i v širší komunitě.

ing. Martina Lorišová – dobrovolník

Martina Lorisova

Pocházím z Hlučína a momentálně žiji na Pražmě. Cestu k Bezince jsem si našla skrz mladšího syna Felixe, který je prostě šťastný venku a nejvíce v lese, takže to byla přirozená volba. Od 14 let se pohybuji v gastronomii , vystudovala jsem následně VŠB-TU , cestovala po světě, pracovala jako logistický koordinátor nových projektů a v současné době jsem maminkou dvou kluků (Toníka 2009 a Felixe 2012). Ve volném čase cvičím jógu, ráda čtu, tančím, chodím do přírody a jsem ráda se svou rodinou.

Díky mé cestovatelské vášně jsem si osvojila vaření mezinárodní kuchyně. Také jsem si prošla různými stravovacími směry jako je vegetariánství, makrobiotika aj. Došla jsem tudíž ke svému způsobu vaření, nazývám jej „intuitivní“. Řídím se podle toho, pro koho vařím, kterou roční dobu vařím, kdy vařím a co je k dispozici k vaření, nejlépe ze zahrádky a lokální potraviny, které nejsou chemicky ošetřené. Prostě nejraději vařím sezónně a moc mi záleží na kvalitě surovin, které používám. Přiznám se, že miluji nakupování na trzích. Podporuji nakupování českých kvalitních lokálních výrobků u místních zemědělců, kváskových chlebů domácí výroby, přírodní kosmetiky aj.

Vaření v Bezince je pro mě výzvou. Výzvou, jak uspokojit děti zvyklé na maminčinu kuchyni a pomalu je učit novým chutím a vůním, otevřít v nich krásu ke stolování a jídlu, podpořit v nich vděčnost za tyto dary, které nám matka Země poskytuje. Doufám, že se mi to bude dařit a společně zakořeníme pocit sounáležitosti a radosti z jídla, když se všichni zklidníme a sedneme si k jídlu kolem jednoho stolu J

 

Naděžda Šlachtová – účetní

Nada

Pocházím z Novojičínska. Do dospělosti jsem žila s rodiči v Kopřivnici, v nádherném městečku, které má blízko k přírodě i historii. Dnes se svou úžasnou rodinkou bydlím v domku na vesnici s dostatečně velkou zahradou, kde se vyžívám ve všech zahradnických pracích.

Vystudovala jsem ekonomku a celý profesní život pracuji jako účetní. Mateřské dovolené mi začaly ukazovat jiný a hlubší směr k přírodě, bylinám, homeopatii a zdravější výživě. Postupně jsem zkoušela  co mne lákalo. Prošla jsem různými kurzy a jsem stále na cestě. Sebepoznávání je pro mne nejdůležitější. Zkušenosti na vlastní kůži jsou k nezaplacení. A tak nejen své tělo poznávám dál, pomocí  jógy, psychologie v různých podobách, stravou, apod.

Když mě účetnictví přestávalo bavit a podařilo se mi snížit na půl úvazku, tak jsem si začala plnit tužby, jako např. uspořádání tábora pro naší zákl.školu, první rok jen polodenní, další rok celodenní. Získala jsem krásné zážitky, zkušenosti a spoustu dětských kamarádů. Protože strava mi nikdy nebyla lhostejná, vedla jsem ve škole kroužek zdravého vaření. V létě mě kroky vedly na brigádu do vegeta-riánského bistra, měsíčně chystám zdravé snídaně pro Vivu, v naší obci jsem dělala kurzy pečení chleba z kvásku, aj.

Ing. Zuzka Oceánská – dobrovolník
Zuzka Oceanska
Pocházím z jižních Čech. Z poměrně velkého hospodářství jsem byla od mala zvyklá na kvalitní a domácí produkty, soužití se zvířaty a častý pobyt v přírodě. Po vystudování Střední zemědělské školy jsem pokračovala do Brna na Lesnickou fakultu, kterou jsem dokončila jako krajinný inženýr.
Život mě po studiích zavál na severní Moravu, kde nyní žiji s mým mužem a synem Jasenem (2009) na okraji vesnice Dobrá. Do narození syna jsem pracovala v oboru jako hydrolog malých bystřin v krásném prostředí Beskyd.
Po rodičovské dovolené jsem se setkala s Bezinkou, se kterou jsem byla tak trochu spojena od samého jejího počátku skrze pedagožky Vlaďku a Lucii. Vždy se mi velmi líbila myšlenka setkávání dětí v respektujícím, inspirujícím a láskyplném prostředí, a když se k tomu ještě přidává pobyt a hry co nejvíce venku, tak jsem zatoužila, aby i můj syn mohl toto prožívat. Bezinka nám to vše nabízí a tak zde Jasen navštěvuje s velkou spokojeností Komunitní školu, se kterou bude pokračovat do Krásné. No, a i já ráda nabízím svůj talent, který se točí kolem jídla, jeho kvality a přípravy.
Z každého směru i zkušenosti jsem si ponechala kousek a tento střípek se nyní skládá do mozaiky, jejímž obrazem je snaha o vaření vyvážené, čisté a nezatěžující stravy z kvalitních, pokud možno místních surovin připravované vědomě a s láskou.
K mým koníčkům kromě vaření patří ještě tanec, sebepoznání a meditace, práce na zahrádce, výlety s rodinou a vůbec společně strávené chvíle.