Bezinčin školní tým

MVDr. Ivana Cviková – koordinátorka

Iv

I po vstupu dětí do povinného školního vzdělávání mi stále dává velký smysl, aby naše děti byly hodně venku, v přírodě, měly čas a prostor na kamarádství, na hry, na zážitky, měly podmínky zjistit, kdo jsem, jakou mám hodnotu, co mě baví… A k tomu s úžasem hledíte, jak se vyvíjí a kolik se toho naučí.

K tomu jsem si sama uvědomila, jak je pro mě důležitá SVOBODA v mnoha směrech. Věřím v UNSCHOOLING a po přečtení SUMMERHILLU se mi chtělo brečet.

Dále mě napadá slovo EFEKTIVITA ve vzdělání a SOULAD se sebou. Na první pohled spolu nesouvisející výrazy. Ale individuální vzdělávání je vysoce efektivní metoda vzdělávání, která nám i našim dětem velmi pomáhá být v souladu…

Jaké chci, aby byly moje děti? ZDRAVÉ, VITÁLNÍ, VESELÉ, SPOKOJENÉ, KREATIVNÍ, SEBE-VĚDOMÉ, ZVÍDAVÉ, KOMUNIKATIVNÍ.

Proto Bezinka pokračuje školou….

 

Mgr. Lucie Czerná – pedagožka

Lucie Cz

Vnímám, jak život tepe, jako bych byla říčka a meandrovala si krajinou.

Můj pramen byl značně ovlivněn řekou Ostravicí, olšinou kolem i Beskydy obecně, nejvíc malým údolím v obci Morávka. Stejně důležité bylo i odpojení od kraje během mých deseti let v Brně, splnění cestovatelských snů a návrat spojený se silou mateřství. Pokračováním je nynější žití s mužem a třemi dětmi v malém domku s velkou permakulturní zahradou nedaleko Českého Těšína.

Rok v lesní školce pro mne byla výzva neuvěřitelné trpělivosti a důslednosti, zároveň objevem veliké lásky ke všem dětem a důležitosti být ve spojení se Zemí. A svobodná škola? To je cesta osobní svobody, cesta nalezení sama sebe, cesta obyčejnosti, lidské blízkosti, pochopení, že život nás učí stále, že jediné, co má význam, je přítomný okamžik, že život je nádherný a barevný a když objevíme své kvality a své poslání, pak nás bude neskonale bavit. A to je ONO!

Co umím: umím vnímat přítomnost všemi smysly, mít plné kapsy nápadů a použít to, co je zrovna třeba. Umím si hrát a hru vést, zároveň ale dát prostor dětem. Objevovat Zemi a rozvíjet cit pro detail, vnímat cykly roku. Baví mně sportovní, intuitivní i prožitkové hry  a hry všeho druhu, tanec, bubnování, zahrada a péče o ni, svět rostlin obecně, rybaření, lezení po skalách, práce s mapou a zeměpis, dramatizace příběhů a divadlo, hrátky se slovy, rýmy, tvoření pohádek a příběhů. Rozvoj komunikace a komunikace se sebou i druhými obecně. Umím skrze prožitek zprostředkovat poznání při objevných a přírodovědných pokusech. Baví mě seznamovat děti se zajímavými osobnostmi, které žijí či žily svůj příběh. Umím na všem vždy vidět to dobré a radovat se ze života. Umím vyprávět i naslouchat, učit se se zájmem cokoliv nového.

 

Michal Chýlek – pedagog

Michal Chylek

Od dětství jsem často chodíval sám nebo s kamarády do přírody na výpravy. Nejprve jsem objevoval minerály a zkameněliny…poté jsem začal pronikat ještě hlouběji do kouzla divoké přírody a hor. Dostal jsem se ke hře na bubny, etnické hudební nástroje a alikvotnímu zpěvu. Začala se ve mně  také probouzet touha malovat. Současně jsem studoval rodinnou psychoterapii, vychovatelství, antroposofii a vlastně všechno, co mě zajímalo. Láska k horám se v dospělosti proměnila v horolezectví…od kamenů v krystaloterapii…malba k dřevořezbě… hudba k muzikoterapii.

Myslím si, že za vší tou tvořivostí a zkoumáním, které mě v mém životě od dětství provází, je vztah s přírodou, který jsem si vytvořil a sebepoznávání, které mě vedlo za svými touhami a sny. A navíc je známo, že kontakt dětí s přírodou rozvíjí jejich citlivost a vnímavost.Jeden vývojový psycholog a pedagog řekl: „ Pro dítě není ani z poloviny tak důležité něco vědět jako cítit!“

Co umím: Naslouchat, být tady a teď. Chci děti vést k pozorování, citlivému vnímání a vlastnímu vztahu k přírodě. Podnikat dobrodružné výpravy, lézt po skalách a a stromech. Stále je ve mně ten malý kluk okouzlený přírodou. Také chci děti podporovat v tvořivosti, malbě, práci se dřevem, vztahu k hudbě, hudebním nástrojům a zpěvu. Mám znalosti  geologie, mineralogie, léčení, psychologie, antroposofie, náboženství, stolařství, ošetřovatelství…

Mgr. Andrea Kastnerovápedagožka

Andrea

Když jsem byla malé dítě, pamatuji si na svět jako na jedno velké kouzlo. Jeden veliký sen, ve kterém nebylo nic zlého, špatného.  Byl to laskavý prostor, ve kterém bylo VŠEmožné.

Čas utekl a já najednou stála také jako paní učitelka před dětmi a snažila jsem se „učit“. Samozřejmě jsem převzala různé metody a poučky od „mých učitelů“ a kolegů. To vše jsem se snažila dětem přiblížit zajímavou motivací, hrami, soutěžemi… Dnes se mohu své nevědomosti a naivitě jen smát. Pak se mi narodily děti. Od té doby se vše změnilo. Začala jsem krok za krokem nahlížet na dětský svět s otevřeným srdcem.

A proto jsem tady v Bezince, proto jsou zde mé děti. Být v přírodě, která ozdravuje naše tělo i duši, být součástí tohoto nekonečného živoucího koloběhu. A také být součásti celé „bezinkové party“ :), protože parta jsme tam všichni, malí i velcí. Dokladem je odpověď mého syna Honzíka, který nyní navštěvuje školu v Bezince, když se ho někdo zeptal: „A kolik vás je ve škole?“ Odpověď: „Třináct.“ To jsem se trochu podivila, protože školáků je dvanáct. A on mi nechápavě odpověděl: „Ne, s Luckou třináct.“ :)

Mgr. Hana Fingrová – pedagožka, dobrovolník

Hanka F photo

Pocházím z Beskyd, a i když jsem procestovala kus světa (nebo možná právě proto), je to pro mně místo, kde se vždycky ráda vracím…zkrátka domov. Narodila jsem se na Čeladné, dvacet let žila na Visalajích a teď bydlím s mužem a synem Jeremiášem(2013) v Malenovicích.Vystudovala jsem učitelství pro 1.stupeň se specializací na angličtinu, v současné době studuji montessori pedagogiku, věnuji se také intuitivní pedagogice, zajímám se o veškeré „alternativní“ způsoby vzdělávání, protože si myslím, že ze všeho se dá něco vybrat a použít to ve správný čas na správném místě (tzn.venku:-)). Účastnila jsem se také kurzů muzikoterapie, permakultury, Respektovat a být respektován, přečetla jsem tuny knih týkajících se smysluplného nevychovávání a nevzdělávání dětí:-) protože mou největší touhou je podílet se na vzdělávání svobodném.

Další věcí, která mně ovlivnila bylo cestování, protože díky tomu člověk teprve pochopí souvislosti a svět se zmenší na trošku rozvětvenější rodinu. Z téměř ročního pobytu na Novém Zélendu jsem si přivezla poznání, že i bez stresu se dá stihnout vše důležité a ještě při tom udělat i spoustu dobrého pro jiné lidi….z Tongy, že zítra je taky den,a že i když se ministr dopravy v rákosové sukénce snaží, jak chce, trajekt dříve než na Vánoce prostě neopraví…(ale z paluby přeplněné nákladní lodi ty létající ryby vypadají ještě krásněji)…z Bruneje, že to, jak zacházíme s našimi lesy nám nedává žádné právo vytýkat komukoliv kácení pralesů…z Havaje, že naše matka Země ještě rozhodně neřekla své poslední slovo…z Aljašky (kromě Jeremiáše), při pohledu na majestátní velryby, a když se pokoušíte ukrást rodince Grizzlyů batoh před nosem, že rozhodně nejste pánem tvorstva…a…a…a že stejně nejhezčí pohled je z padáku na ty naše krásné kopce…tohle všechno jsem teď já a s radostí se přidávám do týmu Bezinky, kde není třeba mluvit, aby bylo vše jasné, kde mezi dospěláky a dětmi vládne skutečná láska a respekt a kde člověk rozhodně nemůže být jen jednou nohou a na půl ucha:-)

MVDr. Pavel Drastich – pedagog

drasta

Narodil jsem se na okraji Ostravy, kde byty přechází do polí, potůčků a lesů. Což pro mne znamenalo být každý den venku a objevovat přírodu. K tomu odmala každý víkend na horských túrách, prázdniny na táborech a v lesích. Na střední škole jsem ucítil potřebu být jiným ku prospěchu a začal jezdit jako instruktor na tábory a jiné pobyty. Nejdříve s nevidomými dospělými, pak s postiženými dětmi a poté dlouhodobě se sociálně znevýhodněnými dětmi.

Mezitím jsem vystudoval veterinu a teď pracuji jako veterinář pro hospodářská zvířata. Takže práce venku za každého počasí (v létě si to užívám víc) a poznávání zajímavých lidí snažících se odolávat tlaku většinové společnosti a žijících pokud možno v souladu s přírodou a s vnitřním klidem.

Po škole jsem ucítil, že už je čas se taky usadit a pomoci Zemi. Našel jsem si krásné místo s domečkem, polem a zahradou a ostatní už přišlo samo – skvělá manželka a nádherné děti (2007 Mikuláš, 2008 Rozárka, 2009 Ema).  A k tomu spousta různých zvířat k užitku a potěše (kůň, ovečky, králíci, kočky, psi, holubi, včely, kačeny, křepelky, andulka). Chceme žít co nejméně destruktivně vůči Zemi, takže jídlo se snažíme mít svoje nebo z blízkého okolí. Používáme všude co nejméně chemie. Snažíme se co nejvíce využít síly v nás a kolem nás. Moc nás baví pracovat s dětmi, pomáhat jim najít svou cestu životem a trochu tím pomoci Zemi. Pracuju s malými hasiči ve vesnici a v létě děláme doma tábory pro děti našich známých.K mým zálibám kromě dětí, přírody a zvířat patří i vaření.

Mgr. Petr Swoboda – pedagog

Petr Swoboda

V 6té třídě na ZŠ jsem byl lehce nucen podstoupit přijímačky na místecké gymnázium a utekl mi vysněný internátní učňák na Bílé, kam jsem chtěl hlavně proto, že naproti němu byla sjezdovka. Podobně to bylo s VŠ, tak jsem se aspoň zaměřil na to, co mě baví. Vystudoval učitelství pro SŠ v kombinaci tělesná výchova a psychologie na FTVS a FF UK v Praze.  Po absolvování didaktiky psychologie a příbuzných předmětů na katedře psychologie FF UK. Půl roku před státnicemi jsem se vrátil do rodného kraje, úspěšně jsem ukončil studium a trvalo skoro 8 let, než se nám s přítelkyní podařilo přestěhovat se z Ostravy do vysněných Beskyd, hlavním impulsem byl samozřejmě přírůstek do rodiny, dcera Vilda. Konečně jsem měl dostatek finančních prostředků i volného času k tomu abych mohl cestovat po evropských horách. Mým učitelem se stala příroda a neutuchající touha stále posunovat svoje hranice. V mezičasech jsem samozřejmě absolvoval pár poměrně smutných pohovorů s řediteli škol, které mě stále pevněji utvrzovaly v tom, že i kdyby se někde poblíž Beskyd zázrakem našlo pro tuto exotickou kombinaci předmětů volné místo, tak učit v tradiční škole by pro mě bohužel byla asi zbytečná životní komplikace. Když tu se zrovna v období našeho prvního roku života na Vyšní Mohelnici, kdy jsem zrovna byl s dcerkou na mateřské, objevila Bezinka s vizí svobodné školy.

Myslím si, že kdybych býval na ZŠ tehdy „NEMUSEL“ tak by moje cesta k tomu, co jsem opravdu studovat chtěl, nemusela být tak klikatá. A tak věřím, že děti ve Svobodné Škole nebudou mít ani důvod nad něčím podobným zpětně přemýšlet…

Co umím? Mojí nejsilnější stránkou je samozřejmě tělocvik v širokém slova smyslu a k tomu bych rád děti naučil, aby dokázaly naplánovat v rámci Beskyd, a časem třeba i jinde, reálný výlet pro celou skupinku (pěší nebo na kole vč. práce s mapou, informacemi, předpovědí počasí, dle toho se připravit, sbalit, umět vybavení používat v reálných podmínkách a taky se o něho umět starat). Umím vidět cestu tam, kde ji jiní nevidí, prostřednictvím pohybu rozproudit tělo, rozložit a znovu složit kolo a podobná mechanická hebla, mám v hlavě kvanta encyklopedických vědomostí o psychologii, biologii člověka, baví mě matematika a fyzika.

Ing. Zuzka Oceánská provozní 

Zuzka Oceanska

Pocházím z jižních Čech. Z poměrně velkého hospodářství jsem byla od mala zvyklá na kvalitní a domácí produkty, soužití se zvířaty a častý pobyt v přírodě. Po vystudování Střední zemědělské školy jsem pokračovala do Brna na Lesnickou fakultu, kterou jsem dokončila jako krajinný inženýr.

Život mě po studiích zavál na severní Moravu, kde nyní žiji s mým mužem a synem Jasenem (2009) na okraji vesnice Dobrá. Do narození syna jsem pracovala v oboru jako hydrolog malých bystřin v krásném prostředí Beskyd. Po rodičovské dovolené jsem se setkala s Bezinkou. Vždy se mi velmi líbila myšlenka setkávání dětí v respektujícím, inspirujícím a láskyplném prostředí, a když se k tomu ještě přidává pobyt a hry co nejvíce venku, tak jsem zatoužila, aby i můj syn mohl toto prožívat. Bezinka nám to vše nabízí a tak zde Jasen navštěvuje s velkou spokojeností školu.

K mým koníčkům patří vaření, jejímž obrazem je snaha o vaření vyvážené, čisté a nezatěžující stravy z kvalitních, pokud možno místních surovin připravované vědomě a s láskou, tanec, sebepoznání a meditace, práce na zahrádce, výlety s rodinou a vůbec společně strávené chvíle.

Mgr. Radek Czerný – dobrovolník

Mezi ostatními členy týmu budu asi vypadat jako czerná ovce. Většinu života jsem prožil v bytě ve městě, nejprve s rodiči v Karviné a pak na studiích a první roky práce v Brně. Na druhém stupni ZŠ mě okouzlily počítače, vystudoval jsem informatiku, takže jsem opravdu hodně času trávil u počítače. O přírodu jsem zavadil jen při návštěvách dědy s babičkou na vesnici a při výletech s rodiči do hor. Vypěstovat jsem uměl tak akorát KOPR a chovali jsme doma chvíli křečka. Opravdu nic nenasvědčovalo, že bych se mohl jednou ocitnout v projektu, jako je lesní školka. Nicméně, jak říká moje žena, změna je jediná jistota ve Vesmíru. Krátce po třicítce si mě začala zvát na kobereček Matka Země. Přišlo k nám první dítě a my jsme se přestěhovali zpátky do Slezska, do domečku na vesnici a hodnotový žebříček se docela přeskládal. Přibyly další dvě děti, možnost a chuť využít zahradu k vypěstování vlastního ovoce a zeleniny a tu dále zpracovávat. Uvědomil jsem si, které věci jsou opravdu důležité a co jsou jen bezvýznamné serepetičky, přijal jsem zodpovědnost za prostředí, ve kterém žiju a které vytvářím.

ing.arch. Lucie Šidlová – dobrovolník

lucie-sidlova

Do Bezinky mě přivedly moje děti, pro které jsem hledala podnětné prostředí a inspirativní učitele.

Pocházím z Místku, kde jsem vyrostla, vystudovala gymnázium, poznala mnoho přátel a hlavně svého muže. Pak jsem odešla na studia architektury do Brna a po nich jsem nějaký čas bydlela a pracovala v Praze. Po návratu do rodného kraje jsme si po několika kotrmelcích vybrali k životu starý dům v Kozlovicích. Profesně jsem architektka na volné noze. Navrhuji hlavně dřevostavby, nejčastěji rodinné domy, je mi blízké používání přírodních materiálů, důležitá je pro mě úspornost (energetická i finanční), jednoduchost, ohleduplnost (k obyvatelům domu i k okolí). Ráda bych pomohla krásné soudobé architektuře více proniknout do našeho kraje, což není vždycky jednoduché.

Mimo práce a mých tří dětí, které mě v současnosti zaměstnávají nejvíce, jsem vášnivým milovníkem opuštěných zvířat – mám dva psy a kocoura z útulku. Naplňuje mě i práce na zahradě, snažím se na tu svou dostat něco málo z permakultury, běhají po ní indičtí běžci, pěstuju to, co jde relativně snadno, hnojím jen svým kompostem, mulčuju atd. Na další koníčky mi teď bohužel nezbývá čas, ale ještě bych měla zmínit dva velmi podstatné – podporuju hudební i jiné projekty svého muže a věnuju se pomalé, ale  postupné rekonstrukci našeho domu.