Bezinkový školní tým

Ivana Cviková – ředitelka

I po vstupu dětí do povinného školního vzdělávání mi stále dává velký smysl, aby naše děti byly hodně venku, v přírodě, měly čas na bytí s rodinou, kamarády, na hry, měly podmínky zjistit, kdo jsem, co mě baví a zajímá a prostor se tomu věnovat.

K tomu jsem si sama uvědomila, jak je pro mě důležitá SVOBODA v mnoha směrech. Po přečtení Summerihillu se mi chtělo brečet. Ale cesta k vlastní svobodě a svobodnému vzdělání je fakt hustá.

Dále mě napadá slovo EFEKTIVITA ve vzdělání a SOULAD se sebou. Na první pohled spolu nesouvisející výrazy. Domácí vzdělávání je vysoce efektivní metoda vzdělávání, která nám i našim dětem velmi pomáhá být v souladu…

Proto Bezinka pokračuje školou….

Mgr. Lucie Czerná – pedagožka

Lucie Cz

Vnímám, jak život tepe, jako bych byla říčka a meandrovala si krajinou.

Rok v lesní školce pro mne byla výzva neuvěřitelné trpělivosti a důslednosti, zároveň objevem veliké lásky ke všem dětem a důležitosti být ve spojení se Zemí. A svobodná škola? To je cesta osobní svobody, cesta nalezení sama sebe, cesta obyčejnosti, lidské blízkosti, pochopení, že život nás učí stále, že jediné, co má význam, je přítomný okamžik, že život je nádherný a barevný a když objevíme své kvality a své poslání, pak nás bude neskonale bavit. A to je ONO!

Co umím: umím vnímat přítomnost všemi smysly, mít plné kapsy nápadů a použít to, co je zrovna třeba. Umím si hrát a hru vést, zároveň ale dát prostor dětem. Objevovat Zemi a rozvíjet cit pro detail, vnímat cykly roku. Baví mně sportovní, intuitivní i prožitkové hry  a hry všeho druhu, tanec, bubnování, zahrada a péče o ni, svět rostlin obecně, rybaření, lezení po skalách, práce s mapou a zeměpis, dramatizace příběhů a divadlo, hrátky se slovy, rýmy, tvoření pohádek a příběhů. Rozvoj komunikace a komunikace se sebou i druhými obecně. Umím skrze prožitek zprostředkovat poznání při objevných a přírodovědných pokusech. Baví mě seznamovat děti se zajímavými osobnostmi, které žijí či žily svůj příběh. Umím na všem vždy vidět to dobré a radovat se ze života. Umím vyprávět i naslouchat, učit se se zájmem cokoliv nového.

Michal Chýlek – pedagog

Michal Chylek

Od dětství jsem často chodíval sám nebo s kamarády do přírody na výpravy. Nejprve jsem objevoval minerály a zkameněliny…poté jsem začal pronikat ještě hlouběji do kouzla divoké přírody a hor. Dostal jsem se ke hře na bubny, etnické hudební nástroje a alikvotnímu zpěvu. Začala se ve mně  také probouzet touha malovat. Současně jsem studoval rodinnou psychoterapii, vychovatelství, antroposofii a vlastně všechno, co mě zajímalo. Láska k horám se v dospělosti proměnila v horolezectví…od kamenů v krystaloterapii…malba k dřevořezbě… hudba k muzikoterapii.

Myslím si, že za vší mou tvořivostí a zkoumáním, které mě v mém životě od dětství provází, je vztah s přírodou, který jsem si vytvořil a sebepoznávání, které mě vedlo za svými touhami a sny. A navíc je známo, že kontakt dětí s přírodou rozvíjí jejich citlivost a vnímavost.Jeden vývojový psycholog a pedagog řekl: „ Pro dítě není ani z poloviny tak důležité něco vědět jako cítit!“

Co umím: Naslouchat, být tady a teď. Chci děti vést k pozorování, citlivému vnímání a vlastnímu vztahu k přírodě. Podnikat dobrodružné výpravy, lézt po skalách a a stromech. Stále je ve mně ten malý kluk okouzlený přírodou. Také chci děti podporovat v tvořivosti, malbě, práci se dřevem, vztahu k hudbě, hudebním nástrojům a zpěvu. Mám znalosti  geologie, mineralogie, léčení, psychologie, antroposofie, náboženství, stolařství, ošetřovatelství…

Mgr. Petr Svoboda – pedagog

Petr Swoboda

Vystudoval učitelství pro SŠ v kombinaci tělesná výchova a psychologie na FTVS a FF UK v Praze.  Po absolvování didaktiky psychologie a příbuzných předmětů na katedře psychologie FF UK. Půl roku před státnicemi jsem se vrátil do rodného kraje, úspěšně jsem ukončil studium a trvalo skoro 8 let, než se nám s přítelkyní podařilo přestěhovat se z Ostravy do vysněných Beskyd, hlavním impulsem byl samozřejmě přírůstek do rodiny, dcera Vilda. Konečně jsem měl dostatek finančních prostředků i volného času k tomu abych mohl cestovat po evropských horách. Mým učitelem se stala příroda a neutuchající touha stále posunovat svoje hranice.  Když tu se zrovna v období našeho prvního roku života na Vyšní Mohelnici, kdy jsem zrovna byl s dcerkou na mateřské, objevila Bezinka s vizí svobodné školy.

Co umím? Mojí nejsilnější stránkou je samozřejmě tělocvik v širokém slova smyslu a k tomu bych rád děti naučil, aby dokázaly naplánovat v rámci Beskyd, a časem třeba i jinde, reálný výlet pro celou skupinku (pěší nebo na kole vč. práce s mapou, informacemi, předpovědí počasí, dle toho se připravit, sbalit, umět vybavení používat v reálných podmínkách a taky se o něho umět starat). Umím vidět cestu tam, kde ji jiní nevidí, prostřednictvím pohybu rozproudit tělo, rozložit a znovu složit kolo a podobná mechanická hebla, mám v hlavě kvanta encyklopedických vědomostí o psychologii, biologii člověka, baví mě matematika a fyzika.

Petra Vědomá – pedagožka

ing. Jiří Oceánský – pedagog – dobrovolník

Ing. Zuzka Oceánská provozní 

Zuzka Oceanska

Pocházím z jižních Čech. Z poměrně velkého hospodářství jsem byla od mala zvyklá na kvalitní a domácí produkty, soužití se zvířaty a častý pobyt v přírodě. Po vystudování Střední zemědělské školy jsem pokračovala do Brna na Lesnickou fakultu, kterou jsem dokončila jako krajinný inženýr.

Život mě po studiích zavál na severní Moravu, kde nyní žiji s mým mužem a synem Jasenem (2009) na okraji vesnice Dobrá. Do narození syna jsem pracovala v oboru jako hydrolog malých bystřin v krásném prostředí Beskyd.

K mým koníčkům patří vaření, jejímž obrazem je snaha o vaření vyvážené, čisté a nezatěžující stravy z kvalitních, pokud možno místních surovin připravované vědomě a s láskou, tanec, sebepoznání a meditace, práce na zahrádce, výlety s rodinou a vůbec společně strávené chvíle.

Mgr. Radek Czerný – dobrovolník

Mezi ostatními členy týmu budu asi vypadat jako czerná ovce. Většinu života jsem prožil v bytě ve městě, nejprve s rodiči v Karviné a pak na studiích a první roky práce v Brně. Vystudoval jsem informatiku, takže jsem opravdu hodně času trávil u počítače. O přírodu jsem zavadil jen při návštěvách dědy s babičkou na vesnici a při výletech s rodiči do hor. Vypěstovat jsem uměl tak akorát KOPR a chovali jsme doma chvíli křečka. Opravdu nic nenasvědčovalo, že bych se mohl jednou ocitnout v projektu, jako je lesní škola. Krátce po třicítce si mě začala zvát na kobereček Matka Země. Přišlo k nám první dítě a my jsme se přestěhovali zpátky do Slezska, na vesnici a hodnotový žebříček se docela přeskládal. Přibyly další dvě děti, možnost a chuť využít zahradu k vypěstování vlastního ovoce a zeleniny a tu dále zpracovávat. Uvědomil jsem si, které věci jsou opravdu důležité a co jsou jen bezvýznamné serepetičky, přijal jsem zodpovědnost za prostředí, ve kterém žiju a které vytvářím.

Lidé, kteří v Bezince byli a dali ji kus sebe. Děkujeme. 

  • Dr. Ahanonu Kelechi Ajumole