Bezinčin školkový tým

Ivana Cviková – ředitelka

Iv

Moje cesta k Bezince začala v Sýkorce, Dětském lesním klubu v Brně, kde naše děti  chodily. Lesní mateřská školka změnila celé naší rodině život. Díky, Sýkorko. A tak jsem chtěla to, co zažily a zažívají naše děti a my,  umožnit i dětem a jejich otevřeným rodičům v tomto regionu.

Na cestě rodičovstvím jsem se setkala s Líným rodičem Toma Hodkinsona, některé body jeho manifestu se odráží i v Bezince: ODMÍTÁME MYŠLENKU, ŽE RODIČOVSTVÍ VYŽADUJE TĚŽKOU DŘINU, ODMÍTÁME PŘEBUJELÝ KONZUM, NEPLÝTVÁME PENĚZI ZA RODINNÉ VÝLETY ZA ZÁBAVOU ANI ZA DOVOLENÉ, HRAJEME SI V POLÍCH A LESÍCH, ČAS JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ PENÍZE, ŠŤASTNÝ NEPOŘÁDEK JE LEPŠÍ NEŽ SKLIČUJÍCÍ POŘÁDEK, PŘIJÍMÁME ZODPOVĚDNOST a také PRYČ SE ŠKOLOU.

Je nádhera, co se stačilo od 1. dubna 2014 v Bezince udát, vybudovali jsme společně jedinečné zázemí, každý den ho využívá parta spokojených dětí, máme úžasné pedagogy, kolem vznikla komunita podobně smýšlejících lidí, kterým je spolu dobře.

A je to cesta, po které dále jdeme, vede nahoru, dolů, doprava, doleva, do konce, z kopce….Moc mě to těší a těším se, co bude dál.

 

Bc. Zuzana Váchová – kontakt pro rodiče

3.tden-z2015151

Už od dětství mi naprosto přirozené trávit čas od rána do večera venku, pro vodu jít do studánky a ne jen otočit kohoutkem, v zimě se vyhřívat u kamen či ohně, který bez přikládání sám nehoří.

Je mi velmi blízká intuitivní pedagogika, jejíž tříletou školu jsem absolvovala a dále se v ní vzdělávám, ale především, vnitřně rostu a zpřítomňuji se. Což s dětmi ani jinak nejde. K dalším mým zálibám, kromě přírody, je tanec, hudba, zpěv.  Od malinka mě fascinuje vesmír, jeho dokonalost a i nadále se snažím porozumět jeho zákonům a řídit se podle nich. Jeden z hlavních zákonů je zákon přitažlivosti, což se snažíme předat i dětem v Bezince. To, co vysíláš, se Ti časem vrátí.

K Bezince jsem se dostala díky svému synovi Kubíkovi, který je teď již ve škole. A nedávno jsem se stala maminkou Honzíčka.

Velice si vážím a cením tak stmeleného týmu, který v Bezince je. Myslím, že je to hodně důležité jak pro harmonický chod celé školky, tak pro spokojené děti. A o to nám především jde!

Jsem vděčná, že se mohu podílet a k tomuto dílu přiložit nejen ruku, ale především své srdce!

MVDr. Pavel Drastich – pedagog ve velké jurtě 

Pavel Drastich II

Odmala jsem byl každý den venku a o víkendech na horských túrách, prázdniny na táborech a v lesích. Na střední škole jsem ucítil potřebu být jiným ku prospěchu a začal jezdit jako instruktor na tábory a jiné pobyty. Nejdříve s nevidomými dospělými, pak s postiženými dětmi a poté dlouhodobě se sociálně znevýhodněnými dětmi.

Mezitím jsem vystudoval veterinu a teď pracuji jako veterinář pro hospodářská zvířata. Takže práce venku za každého počasí a poznávání zajímavých lidí.  Našel jsem si krásné místo s domečkem, polem a zahradou a ostatní už přišlo samo – skvělá manželka a nádherné děti (Mikuláš, Rozárka a Ema).  A k tomu spousta různých zvířat k užitku a potěše (kůň, ovečky, králíci, kočky, psi, holubi, včely, kačeny, křepelky, andulka). Chceme žít co nejméně destruktivně vůči Zemi, takže jídlo se snažíme mít svoje nebo z blízkého okolí. Používáme všude co nejméně chemie. Snažíme se co nejvíce využít síly v nás a kolem nás. Moc mě baví pracovat s dětmi, pomáhat jim najít svou cestu životem a trochu tím pomoci Zemi. Pracuju s malými hasiči ve vesnici a v létě děláme doma tábory pro děti našich známých.K mým zálibám kromě dětí, přírody a zvířat patří i vaření.

Mgr. Petr Svoboda – pedagog ve velké jurtě a škole

Petr Swoboda

Vystudoval učitelství pro SŠ v kombinaci tělesná výchova a psychologie na FTVS a FF UK v Praze.  Půl roku před státnicemi jsem se vrátil do rodného kraje, úspěšně jsem ukončil studium a trvalo skoro 8 let, než se nám s přítelkyní podařilo přestěhovat se z Ostravy do vysněných Beskyd, hlavním impulsem byl samozřejmě přírůstek do rodiny, dcera Vilda. Mým učitelem se stala příroda a neutuchající touha stále posunovat svoje hranice.

Co umím? Mojí nejsilnější stránkou je tělocvik v širokém slova smyslu. Ale umím vidět cestu tam, kde ji jiní nevidí, prostřednictvím pohybu rozproudit tělo, rozložit a znovu složit kolo a podobná mechanická hebla, mám v hlavě kvanta encyklopedických vědomostí o psychologii, biologii člověka, baví mě matematika a fyzika.

Michaela Šimoníková  – pedagožka ve velké a malé jurtě

Misa

Žijeme s našimi třemi syny Matyášem, Damiánkem a Jonáškem, s pohodovým kocourem ve Skalici u FM v domě, který jsme si sami postavili. A jak už to u takových projektů bývá, stále se dokončuje, vždyť; „Cesta je cíl“!

Ráda chodím po horách, do lesa a ráda se věnuji tvorbě zahrady kolem našeho obydlí za asistence našich dětí. K mým zálibám také patří malování, hudba, zpěv a ochotnické divadlo „VITRIOL“.

Sloučení přírody, dětí a příjemných bytostí v lesní školce mě nadchlo, a o to víc si uvědomuji odpovědnost, že si mě Bezinka vybrala. Těší mě být s dětmi – naslouchat  i vysvětlovat, pohladit i promlouvat k srdci, nabídnout směr i dodržovat dohody.

„Vůni lesů, luk a potoků mám pevně zakotvenou sama v sobě a chci, aby to kouzlo děti předávaly dál

 Mgr. Renáta Stillerová – pedagožka v malé jurtě, dobrovolník

Renca II

Pocházím ze Starého Města u Frýdku – Místku, kde jsem prožila kus svého života. Jsem za to moc ráda, protože vždy, když si vzpomenu na své dětství, tak se mi vybaví hry v lese, louky, rybník, kamarádi, zvířata, prostě všechno, co patří k dětství. Nám čtyřem holkám, které se kamarádíme doteď a na naše zážitky velmi rády vzpomínáme. Kamarádství je pro „malošky“ velmi důležité, a to se mi líbí na Bezince, kde všichni jsou parťáci!

Vystudovala jsem obor „Sociální práce“.  10let jsem strávila v jednom malém nakladatelství a dva roky pomáhala v Domě dětí a mládeže. Také jsem jezdila na tábory jako vedoucí, protože mě práce s dětmi vždycky bavila. Mojí cestu obohatil příchod mého muže Martina, se kterým jsem prožila a stále prožívám moc hezké roky. Oba dva rádi cestujeme, spíme pod stanem, pod širákem, milujeme hory a poznáváme různé kultury. Nejsilnějším okamžikem nás obou byl příchod naší dcery Stelly, se kterou poznáváme dále svět a hlavně sebe samé.

V Bezince se mi líbí se její přístup k dětem a to, že všechny její kroky vedou k tomu, aby byly naše děti šťastné, užily si své dětství v přírodě, s kamarády, s bosýma nožkama a kde se dospěláci chovají k dětem stejně tak, jak chtějí, aby se druzí chovali k nim. Co více si mohou děti přát? Snad už jen spokojené a usměvavé rodiče.

Jaroslav Ryšavý – pedagog ve velké i malé jurtě

Jarda Rysavy

„Moje babička učila děti, moje maminka učí děti, moje žena učí děti. No a já jsem vždycky chtěl zůstat dítětem a mít své děti a učit je ptákoviny, které mě učil můj taťka i důležité věci, které jsem se naučil sám.

Jako například, že život je improvizace každý den, nikdo ti nemůže říct, jaký bude pro tebe zítřek a že nejlepší je vše brát s úsměvem a být milý na lidi. Oni pak většinou jsou zase milí na tebe. Takhle se snažím přemýšlet o životě a zkouším to naučit i svoje tři kluky.

Ing. Zuzana Krautová – pedagožka ve velké jurtě

foto Zuzka

Ke své rodině bych asi hlavně chtěla říct, ze máme starý dům, který se nám od narození prvního syna podařilo z části zrekonstruovat, což byla velká zkouška pro nás, ale velký dar pro děti – hlavně díky mému trpělivému muži, který děti ke každé činnosti přizval a dal jim důvěru.

Vystudovala jsem nejprve Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity, čehož nelituju, ale během studia jsem pochopila, že mě to k ekonomii moc netáhne a že si potřebuji vystudovat „něco svého“. A tak následoval magisterský obor Humanitní environmentalistika na FSS MU (ve zkratce environmentální problematika z pohledu sociálních věd). Blíže jsem se zajímala o problematiku spotřeby domácností a její možné dopady na přírodu, což se dnes promítá do našeho běžného života.  10 let pracuji na „různé částečné“ úvazky v malé neziskové organizaci věnující se především problematice životního prostředí. Momentálně ráda trávím čas s rodinou, mám ráda práci na zahradě, různé rukodělné činnosti, šití, pohyb, hory, zvířata, čtení, čokoládu a spoustu jiných věcí.

Pokud se snažíme vést děti k lásce k Zemi, jsem si jistá, že nemůže být více, než „zařadit“ přírodu do běžného života, dovolit dětem ji zkoumat, osahat, očichat, ochutnat, naslouchat, cítit ji a souznít. To přesně, společně s citlivým přístupem k dětem, pro mě nabízí Bezinka. Jako rodič velmi oceňuji, že děti nejsou v rozporu s tím, co je doma a co je za jeho hranicemi, což považuji především u malých dětí za velmi důležité. Jsem ráda, že nám odmítli vzít Toničku do místní školky a tím se k Bezince dostali. Těší mě, že se na chodu Bezinky nyní můžu také sama podílet.

ing. Hana Hálová – pedagožka ve velké jurtě 

Do Bezinky mě přivedl můj syn, kde jsem vzhledem k jeho nekonvenční povaze zpočátku fungovala jako jeho asistent. Respekt, důvěra, soulad a dohoda apod. přestaly být imaginárnímí slovy slovy a já jsem vděčná, že se teď můžu spolu s dětmi a ostatními dospěláky podílet na vzájemném osvojování si těchto hodnot.

Co umím? Z dětských řad doběhnu i ty nejrychlejší zdrhače, miluji pohyb na vzduchu, po letech jsem se vrátila ke hře na flétnu a na kytaru, ráda zkouším nové věci (instruktorka indoor-cyklistiky a jumpingu, kurz výživového poradce ATAC, reiki, kurz Výchova Nevýchovou, kurz Výchova bez poražených…), ráda přijímám výzvy a překonávám sama sebe, špatně snáším, když vidím, že jsou děti v nepohodě, takže ve školce občas funguji jako utěšovací a objímací element.

Michal Chýlek – pedagog v malé jurtě a ve škole 

Od dětství jsem často chodíval sám nebo s kamarády do přírody na výpravy. Nejprve jsem objevoval minerály a zkameněliny…poté jsem začal pronikat ještě hlouběji do kouzla divoké přírody a hor. Dostal jsem se ke hře na bubny, etnické hudební nástroje a alikvotnímu zpěvu. Začala se ve mně  také probouzet touha malovat. Současně jsem studoval rodinnou psychoterapii, vychovatelství, antroposofii a vlastně všechno, co mě zajímalo. Láska k horám se v dospělosti proměnila v horolezectví…od kamenů v krystaloterapii…malba k dřevořezbě… hudba k muzikoterapii.

Chci děti vést k pozorování, citlivému vnímání a vlastnímu vztahu k přírodě. Podnikat dobrodružné výpravy za poznáním, objevy i poučením. Stále je ve mně ten malý kluk okouzlený přírodou. Také chci děti podporovat v tvořivosti, malbě, práci se dřevem, vztahu k hudbě, hudebním nástrojům a zpěvu.

Jeden vývojový psycholog a pedagog řekl: „ Pro dítě není ani z poloviny tak důležité něco vědět jako cítit!“

Mgr. Eva Bílková – pedagožka v malé jurtě 

Vystudovala jsem dva různorodé obory, střední veterinární školu a fakultu marketingových komunikací, marketingu jsem se věnovala více než deset let a zvířatům jsem se začala věnovat více až s narozením mých dětí, které můj život od základu změnili; a mohu tvrdit, že mé zájmy se jim tak nějak přizpůsobili; a konstatovat, že jsem velmi spokojená, že spolu zahradničíme, chováme zvířata, vyrábíme potraviny, hračky a dárky, a stále více si vážíme přírody. Jakmile jsem si uvědomila, jakou sílu a moc mají děti, stále více mě to k nim přitahovalo a naopak i je ke mně, takže postupně to byly mé děti, děti ze sousedství, děti kamarádů a teď i děti z Bezinky.

Velmi ráda chodím do přírody, miluji zvířata, pečuji o velké i malé lidi kolem sebe, sportuji, snažím se tvořit, být soběstačná, nestačí mi 24 hodin . . .

 

Lidé, kteří v Bezince byli a dali ji kus sebe. Děkujeme. 

  • Lukáš Kléberc
  • Vladimíra Nitrová
  • Radka Velechová
  • Martina Lorišová
  • Naďa Šlachtová
  • Lucie Tomčalová
  • Lucie Šidlová
  • Patrik Illy
  • Pavla Mužíková
  • Lenka Balcárková
  • Hanka Fingrová
  • Andrea Kastnerová